V českém televizním světě, kde se jinak kopíruje ze zahraničí kdejaký blábol, se ale tento druh televizní show kupodivu neujal. Asi proto, že na takovou zábavu, o jakou je tady postaráno ve skutečnosti, je fantazie televizních tvůrců jednoduše chabá. Nehledě na to, že by se zdejší právníci jen stěží shodli na jednom právním názoru. Nad zdejší „reality show“ z justičního prostředí prostě není. Až na to, že při jejím sledování divákovi nezřídka mrzne úsměv na rtech.

To například ve chvíli, kdy do vězení má jít umělec z avantgardní skupiny, který svou happeningovou instalací, spočívající ve výměně skel na 50 pražských semaforech pro chodce, pobavil tisíce Pražanů. V zemi, která má pro recesi a mystifikace vyvinutý smysl natolik, že tu při hledání „Největšího Čecha“ málem skončil na prvním místě Jára da Cimrman, zní až neuvěřitelně, že tvůrce těch několika legračních figurek, které na chvíli rozbily v pražských ulicích všední stereotyp, skončí za mřížemi.

Odborníci z právnických fakult by se v tomto případě ale nejspíš shodli, že tvůrčí svoboda končí tam, kde začíná majetek Hlavního města Prahy. Obdobně jako nám vysvětlují, že na majetek politických stran, ač v podstatě nepramenící z ničeho jiného než z našich „odkloněných“ daní, je nepřípustné kreslit fixkou cokoliv, zvláště pak ne přidělat tykadla politikům na třiceti volebních plakátech. I jejich autor, olomoucký řidič autobusu Roman Smetana, má teď na krku tříměsíční kriminál, který mu nota bene nadělila, coby soudkyně, manželka bývalého ministra, jehož voliči v oněch volbách po zásluze vykroužkovali.