Tajné služby paradoxně možná nejméně. Těžko lze mít pochybnosti, že o rizicích novodobého stěhování národů své vlády neinformují. Proti jejich varováním však stojí (a vždy je přebije) politický slogan „Přijďte všichni!“, tedy oficiální politická linie. Co tajné služby poté mohou dělat – a věřím, že dělají – je, že se snaží sledovat rizikové osoby či skupiny osob, pokud se o nich dozvědí. Pátrají po náznacích, že někde dojde k útoku na běžné občany, sportovní akce, synagogy a podobně. Ale NEMŮŽOU pátrat po úmyslech každého nadrženého mladíka, zvlášť když jich je skoro milion. Na to tajné služby skutečně nemají kapacity. Co všichni vítači totiž nějak přehlédli je, že uprchlíci zdaleka nejsou ti pověstní syrští inženýři a lékaři, ale z větší části jde o davy Afričanů a Asiatů kolem dvacítky, kteří si jdou do Evropy realizovat své představy o lepším životě. Součástí těchto představ jsou materiální nároky a bohužel i přístup k ženám kopírující výchovné vzory (žena bez mužského příbuzného nesmí vyjít ani na ulici, jinak ji vlastní rodina může i zabít).

Selhaly i radnice. Tím, že napomáhaly zakrývání skutečného stavu, že doufaly, že se vše zamete pod koberec a přestane se o tom mluvit. Korunu všemu nasadila kolínská starostka Rekkerová se svým souborem doporučení, jak by se měly německé ženy chovat, aby přistěhovalce neprovokovaly. Jak se ukazuje, Kolín v tom rozhodně nebyl sám a také rozhodně nebyl první. Dosud však vždycky politika zametání slavila úspěch, natolik se radnice v jiných městech po celé západní a severní Evropě bály nařčení z xenofobie a rasismu. Snad se stane kolínský incident poučením, že se situace má řešit a nikoli zakrývat.

Selhala i tradiční média. Ta „velká“ v čele s televizí ZDF aktivní spoluprací na zakrývání skutečného stavu napomáhala plnit politické zadání. Média, která máme tendenci nazývat tradiční, si vedla svou ještě 3. a v některých případech ještě 4. ledna. Média však mají za úkol informovat. Jakmile se stanou aktivistickými, začnou prosazovat (u sebe i u jiných) takzvanou politickou korektnost (v podstatě nepravdu), pak se nemohou divit, že u svých zákazníků přestanou být brána vážně.