Pokud má člověk v totalitě jiný než oficiální - tedy nevhodný a nepřípustný - názor, nemá nárok na diskusi. Je označen za nepřítele společnosti a ostrakizován jako vyvrhel. V současné "trhokracii", navzdory proklamovaným tzv. demokratickým principům, je každý, kdo projeví alternativní stanovisko k oficiálně prosazovaným názorovým trendům odsuzován médii, politiky a oponenty jako omezenec a nevzdělanec. Ukázkovým příkladem krize této karikatury tržní demokracie, jejího evidentního selhání se stal Brexit - referendum, ve kterém většina britských voličů rozhodla o vystoupení Velké Británie z Evropské unie.

Kastování podle názoru

Brexit odhalil skutečné uvažování určité části voličů, politiků, novinářů a jejich vnímání demokracie v případě vítězství oponentů. Nastupuje kastování, naplno ventilované v médiích a na sociálních sítích. Kdo je elitou v demokratickém divadélku, kde si hrajeme na právní stát a spravedlnost, na rovnocenný názor bez ohledu na postavení, majetek a vliv? Kdo je pan občan a kdo jen občan druhé kategorie?

Carl Jung, švýcarský lékař, psychiatr a psychoterapeut, který se snažil chápat lidskou psychiku na pozadí světa snů, umění, mytologie, náboženství a filozofie, definoval demokracii jako nekrvavou občanskou válku. Politolog Oskar Krejčí v souvislosti s Jungovou charakteristikou demokracie uvedl, že političtí představitelé uzavírají svou mysl před odlišnými názory a vášnivě proti nim bojují. Každý jiný názor než ten, který mají momentální nositelé moci, je označen za nepřátelský.

Petice a mediální kampaň

Okamžitě po výsledcích referenda o vystoupení Británie z EU, kterého se zúčastnilo 72 procent voličů, tedy více než při loňských parlamentních volbách - jak známo pro setrvání v unii hlasovalo přes 16,1 miliónu lidí a pro odchod více než 17,4 miliónu - vznikla petice za nové referendum. Signatáři internetové petice, v níž 4,1 miliónu lidí požadovalo vypsání nového referenda o setrvání země v EU, chtěli, aby vláda zavedla pravidlo, že pokud pro setrvání v unii nebo pro odchod hlasuje méně než 60 procent lidí za účasti nižší než 75 procent, měl by být vypsán nový plebiscit. Petiční výbor dolní komory britského parlamentu pak vyšetřoval podezření, že petici provázely podvody.

Britská vláda tuto internetovou petici odmítla. Avšak i ve vládě panovaly rozdílné názory, zda vycházet z výsledků referenda - nebo zpochybnit vůli voličů a prosazovat nadále eurolinii, nahradit postupně tržní demokracii nekompromisní eurokracií, kde se nediskutuje a nehlasuje, protože výsledek je předem daný a neodvolatelný.