A to jako vždy s kamennou tváří, nadmíru rychlým jazykem a ornamentálními pohyby rukou. které měly slovo odborníkem řečené umocňovat a snad i esteticky povyšovat. Nic světoborného jsme se jinak z jeho referátu nedověděli, ale protože se s takovým výsledkem při podobných pozápasových potlaších v podstatě počítá, probíhalo vše podle už zaběhaného mustru, a to až do okamžiku, kdy padla otázka, co odborník říká na srdceryvný pláč brazilské hvězdy Neymara po skončeném zápase.

Což byl moment, kdy se normální průběh pozápasové debaty právě měnil v součást soutěže o nejvýraznější hloupost z ČT kdy vysílanou. Odborný spolupracovník sportovní redakce ČT tuto otázku zodpověděl totiž asi takto: Neymar si ten pláč na hřišti mohl odpustit. Ale dobrá, když už plače rád, mohl s tím přece počkat až do šatny. Jenže, samozřejmě, tam by ho plakat svět neviděl. A tak se rozplakal ještě na hřišti.

Svatá boží prostoto. Cožpak Karoch neviděl, v jak děsivé situaci se celé národní mužstvo Brazílie s Neymarem v čele po remízovém zahajovacím utkání 1:1 se Švýcarskem a po stejně remízovém stavu 0:0 v 90 minutě zápasu pátečního s Kostarikou nacházelo? Kdyby takto remízově zápas skutečně skončil, stali by se brazilští hráči, a hvězda Neymar především, ve vlasti stejnými psanci, jakými se stali hráči maďarští po finálové prohře s mužstvem západního Německa v roce 1954.