Táž surovost v hlase i argumentech, tentýž typ brutálního výslechu, vedený moderátorkou s vědomím, že křeslo, na kterém sedí a na kterém se v těchto třiceti minutách své slávy velkopansky rozvaluje, je křeslem z majetku České televize, a proto jí dává právo, stejně jako zvýšené pódium dávalo kdysi toto právo prokurátorovi Urválkovi, vznášet na vyslýchaného ta nejdivočejší obvinění, hovořit s ním jako s nejposlednějším pohůnkem, klást mu otázky, vymyšlené tak, aby dávaly co nejširší prostor k možnosti, že na některou z těch otázek odpoví vyslýchaný tak, aby jej okamžitě bylo možno obvinit z vlastizrady, z pohrdání Evropskou unií, ze spolčení s ruským nepřítelem, z vazalství k Číně, z nákupu ruské vakcíny a vůbec ze všech nejstrašnějších hříchů a zločinů současné naší doby.

Bylo neuvěřitelné, že ministr Hamáček tento proud sprostot, které se z úst moderátorky Kroužkové valily na jeho hlavu, dokázal snášet s trpělivostí čínského mandarína, že nezařval: „Couro, jak si to dovoluješ se mnou mluvit!“, že debatu nepřerušil, že zachoval klid a s nadpozemskou vůlí udržet nervy na uzdě snad desetkrát či vícekrát moderátorce opakoval, že bychom přece byli ve světě za blbce, kdybychom při nedostatku vakcín ze Západu nenakoupili vakcíny z Ruska – a to jenom proto, že jsou ruské.