A když se mu ho v dostatečné míře ať už od jednotlivce, skupiny či státu nedostává, řádí, jak koncem října 2015 řádil až téměř k požadavku vypovězení války Česka Rusku. A to za ten hřích, že si pracovníci moskevského letiště Šeremeťjevo, poté co zjistili, že na palubě letadla je víc osob, ne je uvedeno na celní soupisce, dovolili na pět hodin zdržet parlamentní delegaci, mířící právě pod vedením tohoto muže do Uljanovska.

Něco takového, a to navíc od Rusů, považoval ovšem onen muž nikoli za úřední výkon, či za jeho přebujelý byrokratický úlet, ale vzal věc jako útok ruských mužiků na svůj majestát. A řádil a stěžoval si na nevědomé a surové Rusy s takovou vehemencí, že kdyby tehdy záleželo jen na něm, ocitl by se svět nejpravděpodobněji ve stejné krizi, jakou byla krize karibská z října 1962.

Tragická a nebezpečná figura, řeknete si, a současně vás uklidní, že ta figura snad už nikdy nebude mít příležitost chrlit oheň, jakou měla tehdy v roce 2015 na moskevském letišti. Což ovšem, bohužel, platí jen pokud nevezmeme v úvahu současný problém s kádry. Nejsou lidi na stavbách, ale nejsou lidi ani v politických stranách. A tak když se v jedné z těch stran uvažovalo, z kterého Honzy či Vaška bychom v nové vládě mohli udělat nového ministra školství, došlo se k závěru, že dosavadní praxe bývalého učitele zeměpisu a matematiky na základní škole je pro tuhle funkci jak ušitá.