Jak jinak si lze totiž vysvětlit, že pokud třeba právě ona, totiž Olga Sommerová - jak dokazuje ohlas jejího pojednávaného výroku - coby exponentka pražské kavárny cokoliv vypustí z úst, hned se toho po Seznamu.cz. chopí i Novinky cz., které jen samy o sobě čtou miliony lidí v momentu, kdy si otevřou své počítače, chórem oslavným zveřejní její názor samozřejmě i všechen náš tisk a všechny naše televizní a rozhlasové společnosti, hlas Sommerové prostě zalehne republiku a pronikne i do těch nejupozaděnějších dvorků našich domovů, zatímco hlas můj, i kdyby byl andělský a i vesmíru by se dotýkal, a vycházel tedy (berte samozřejmě jako příklad hypotetický), z úst osoby, jejíž věhlas kulturní by za dokumentaristkou nezaostával, ale dokonce jej i překonával, zůstane (s výjimkou čtenářů několika webů na internetu), našim lidem utajen. Ani ty nejposlednější okresní noviny se o něm nezmíní, zůstanu nulou, nikým, a to jen pro tu jedinou vadu, která, jak praví Hamlet, jak špetka strusky zkazí i nejušlechtilejší kov.

Což je, jak už tušíte, ta vada, že pražská kavárna a já, a se mnou i stovky a tisíce stejně uvažujících, jsou oddělené světy, jimž je radostí (a ze strany naší i považovanou výsadou), že mohou existovat jeden bez druhého.

Za této situace, kdy se Olga Sommerová coby příznivkyně pražské kavárny vyhřívá v paprscích mediální a i jiné přízně, zatímco my, odpůrci kavárny, zdarma kutíme v nejskromnějších podmínkách několika víceméně podzemních internetových webů, vrtá vám v hlavě otázka, proč právě ona, státem i médií protěžovaná, mluví o totalitě jako o nebezpečí pro ni a jí podobným, když ona totalita rdousí nikoliv ji, ale nás, kteří jsme jejími protipóly a jejími skutečnými živými oběťmi. Že by se Olze Sommerové zdál současný stav ještě málo, že by nás ještě víc chtěla ušlápnout a vzít nám i to poslední, co máme? Což je pár nezávislých internetových webů, kterými se snažíme udržet při životě nejposlednější ostrůvky pravdy v oceánu oficiálních lží?