Lubomír Man: Proč, pane Zaorálku, na věčné časy s marodérem světa?

19.10.2017 7:36 | Zprávy

V minulých dnech jste prohlásil, že málokdo z našich politiků, včetně pana Babiše, si troufne (jako kdyby ten měl podobné choutky), pozměnit zahraničně politické směřování České republiky. Měl jste samozřejmě na mysli naši podřízenost a vazalství - jež nesmí být dle vás ohroženy či umenšeny – a to nejen vůči Bruselu a EU, ale hlavně vůči vedoucí západní zemi USA.

Lubomír Man: Proč, pane Zaorálku, na věčné časy s marodérem světa?
Foto: Archiv Lubomíra Mana
Popisek: Lubomír Man

Čili zemi, která prakticky jako jediná z glóbu dělá dnes na hladině mezinárodního života vlny, jednou nižší, podruhé jako domy vysoké, a někdy, když je situace příhodná, vypustí do světa i tsunami. Po němž se pak z z její libosti zbombardovaných a rozvrácených zemí Středního východu a severní Afriky hrne do Evropy nedohledný proud uprchlíků, hrozící přeměnit bílou evropskou rasu v rasu světlehnědou, která bude pro USA zadarmo robotovat, jak o tom ve svých knihách sní známý americký politolog a politik Thomas Barnett.

Vy o těch vlnách i o těch tsunami víte. Víte, že Američané už dnes fakticky ani jinak jednat nemohou, protože na jejich čele lpí Kainovo znamení za to, že zradily odkaz svého prezidenta Eisenhowera, který je při odchodu z funkce v r. 1961 co nejdůtklivěji varoval před dalším růstem jejich vojenskoprůmyslového komplexu. To je především toho výrobního odvětví, které nad výrobu čehokoli jiného miluje výrobu zbraní, protože ty ze všech nebiologických produktů nejdříve stárnou. Staré typy zbraní musí být rychle nahrazovány typy novými, protože tak si to obrana coby nejsvětější povinnost země vyžaduje. Nu a čím rychlejší je tato obměna, tím vyšší jsou zisky vojenskoprůmyslového komplexu, který si s jejich dopomocí kupuje i stát, stále více do něj vrůstá, až nakonec komplex a stát jedno jsou - a Dick Cheney, jako jeden z nejvýznačnějších vlastníků komplexu se coby viceprezident stane druhou nejvlivnější figurou Spojených států.

Pro obranu země, v jejímž posvátném jménu se tohle všechno děje, je samozřejmě třeba nepřítele, který, když není, musí se nějak vyprodukovat. Je to asi tak, jako když na ulici pocítíte chuť se prát. Strčíte do jednoho pána na zastávce, a když nezareaguje, dáte už dalšímu facku, který se už ke rvačce s vámi zmátoří, zvláště, když ma vedle sebe ženu, na jejímž úsudku mu záleží.

A už se to pěkně mydlí a přesně takhle je to i v americké politikoekonomice. Když se to kdesi na zastávce - třeba v Praze - začne mydlit, je to jako když Američané v kterési zemi zahájí válku. Zbrojní průmysl se rozjíždí na plné obrátky, jeho zisky rostou, a čím déle ta šarvátka kdesi daleko od USA trvá, tím lépe pro komplex a dnes už také tím lépe pro Spojené státy.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

autor: PV

Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Petr Jahn: Chudárek, veřejnoprávní sport a memorandum schválené do voleb

17:43 Petr Jahn: Chudárek, veřejnoprávní sport a memorandum schválené do voleb

Když jsem si pročítal projekty pěti vybraných kandidátů na generálního ředitele České televize, zara…