Kupodivu nebylo mou první reakcí vyklikávání oněch doporučovaných Putinových názorů, ale skok na vedle přistavený gauč, kam se od počítače vrhávám v okamžicích emocionálního vzrušení. Tentokrát ze vzteku nad posledními čtyřmi slovy kamarádova mailu: U NÁS TO NEUSLYŠÍŠ.

Proč to, sakra, nesmím u nás slyšet? Proč u nás nesmím slyšet, co řekl snad nejvýznamnější světový státník naší doby? Proč to nemohu slyšet stejně, jak mohu slyšet Obamu, Camerona či Merkelovou atd. atd., abych si udělal svůj názor na to, kdo z nich mluví pravdu? Kdo to ze seznamu státníků, odpovědných za probíhající chod světa, právě jen Putina, jen tak mir nichts, dir nichts vyřadil? Kdo je ten člověk, který rozhoduje, koho mohu a koho nemohu poslouchat? Je to snad premiér Sobotka? Nebo je to ČTK, skrze níž protékají významnější informace, ať už domácí, nebo zahraniční – a je tedy tím člověkem ředitel ČTK Majstr? Nebo je to nějaký tajemný sbor ředitelů všech českých médií, který na nějakém stejně tajemném místě a v tajemných časech zasedá a vydává pokyny, koho můžeme a koho naopak nesmíme poslouchat a číst? Anebo je to všechno mimo naše české rozhodování a onen zákaz poslouchat či číst Putina vyšel z Washingtonu - a my jen srazili paty? Anebo je pravdou to, že snad všechna evropská a snad i světová média ovládá mediální impérium rodiny Rotschildů – a jsou to tudíž oni, kteří vědí, co je pro nás dobré, a co by nás naopak mohlo zabít?