Jistě.Ty důvody jsou opravdu zřejmé. Hlavně pak ten, že bez hladce běžících koleček vojensko-bezpečnostního komplexu, před kterým jako největším nebezpečím varoval americký lid už někdejší prezident USA Dwight Eisenhower (a nic mu to nebylo platné, protože ten komplex se - viz Cheney a Rumsfeld – vtělíl přímo do americké vlády), by Spojeným státům dnešní konstelace hrozil okamžitý hospodářský kolaps. Kolečka tohoto komplexu se tudíž musí točit neustále a to s nikdy nezmenšenou rychkostí, a aby se točit mohla, musí zde být nepřítel, kterým se to otáčení dá zdůvodnit. A jestliže ten nepřítel na obzoru není, je nutno jej vyrobit. A to např. tak, že bezpečnostní služby USA využijí partu Saudů, jevících touhu Američany poškodit, připojí k nim své agenty, kteří v převleku za domácí nepřátele současného amerického establishmentu tuhle partu Saudů vedou a školí, zametají jí všechny cestičky a vedou je po nich až ke konečnému cíli, jímž je nálet dvou letadel do dvou budov Světového obchodního centra v New Yorku v památný den 11. září 2001. Ty budovy se po tom nárazu stulí přesně do svého půdorysu, jak se to nemůže stát po nárazu letadla, ale jedině při řízené demolici, a budova třetí, nesoucí číslo sedm, se pak jakoby úlekem z toho, co se to kolem ní děje, zhroutí k zemi sama od sebe. Samozřejmě taktéž do svého půdorysu a proti plánu navíc i opožděně, když její pád ohlásí londýnská BBC celých sedm minut předtím, než se budova skutečně poroučí ke svým základům.

Dva tisíce amerických občanů, kteří se ve zřícených budovách v okamžicích útoku nacházejí, přijdou po téhle kratochvíli o život, ale dobře že zde jsou, protože s tím větším rámusem může nyní neokonzervativní vláda Bushe mladšího vyhlásit světové tažení tzv. demokratického světa proti teroristickým zemím. Se souhlasem i dopomocí velkých  evropských loutek spustí tedy Washington válečné tažení proti Afghánistánu, pak proti Iráku, pak proti Libyi, kolečka vojensko-bezpečnostního komplexu utěšeně zvýší obrátky, ale jakmile jeho výkonové vojenské útvary vytlučou napadené země až do trosek, ticha a zmaru, kolečka vojensko-bezpečnostního komplexu USA ztratí tempo, a spolu s  jejich zpomalením vyvstane před  Amerikou stará otázka se stejnou palčivostí, jako před 11. zářím:  Co teď a co dál? Tažení proti tzv. terorizmu se vyčerpalo a je tedy nutno najít novou hrozbu, která zpomalená kola zase uvedou do bystřejšího tempa.

Netřeba tu hrozbu hledat dlouho. Jen jedna země - s výjimkou Číny – totiž odmítá tančit, jak  washingtonští neokonzervatisté pískají. Ano – Rusko, to je trefa, s kterou se dá žít déle než s terorizmem. Jen z něj americké a potažmo i evropské  presstitutky musí vyrobit nestvůru, která ohrožuje ne-li zrovna celý svět, pak určitě Evropu a nejakutněji pak ruské sousedy. A budou-li presstiutky tuhle  lež tvrdit světu důsledně a vytrvale, svět jí uvěří a americká kola se roztočí, jak se ještě ve své historii netočila. Je jen třeba proti ruské hrozbě zbuntovat, kdo se zbuntovat dá – Polsko, baltské země - vyslat tam americké zbraně, rakety s jadernými hlavicemi i armádní jednotky, a tak tisíce kilometrů vzdálena od své mateřské země bude US Army zrychlovat otáčení domácích koleček, bez jejichž vytrvalého pohonu a následného tempa už prostě v Americe neumějí a ani nechtějí žít. Protože jen díky jim nejen dosud volně dýchají, ale jsou též dost silní i na to, aby byli s to zkroutit ruce těch zemí, které by nedělaly to, co od nich USA potřebují, aby  dělaly, jak to před více než rokem vyjádřil prezident Obama pro rozhlasovou stanici Vox.