Ano, máte pravdu, vedoucí činitelé našich stran se rozhodli nezvat prezidenta na své sjezdy proto, protože se jim protiví, když prezident Zeman na sjezd přijede, a tajemným úradkem neznámých sil je náhle jen on středem zájmu, jen na něj jsou upřeny zraky sálu a jen k tomu, co teď prezident sněmu sdělí, se špičatí uši všech, co jsou v sále přítomní. Včetně číšníků, obslužného personálu, zdravotních sester, presstitutů i novinářů, kteří mlčky či s křikem nyní prchají od svých praktikáblů ve vedlejších místnostech, a teď se s dychtivými tvářemi tlačí u vchodů do hlavního sálu, aby si vyslechli – a to všichni dopředu už najisto předpokládají – něco, co bude skutečně stát za poslouchání.

V ten okamžik, když si tohle vedoucí činitelé našich stran prožívají, když vidí vzrušené obličeje kolem sebe a vnímají atmosféru napjatého, netrpělivého a přitom jaksi i radostného očekávání, pulzujícího teď ne pouze sjezdovým sálem, ale jako by i celým domem, a kdy cítí, že i oni sami jsou tou atmosférou zasaženi, že i jim stoupá až do krku cosi, o čem zde v uplynulých hodinách sjezdového jednání nebylo ani vidu ani slechu, ba ani té nejmenší památečky, a dokonce to nikdo – včetně jich samotných – nezaznamenal ani při jejích vlastních projevech – pak se jim vkrádá do srdcí a myslí podivná myšlenka, že by jim na sjezdu bylo možná líp bez Zemana.

A tak ho prostě příště už raději nepozvou. Záminka se vždycky najde a našla se i tentokrát. A já jsem vám tohle všechno napsal proto, protože jsem se předposledního sjezdu ČSSD, konaného v Ostravě, jako host zúčastnil,dva dny jsem poctivě v sálu proseděl, a okamžiky Zemanova příjezdu na sjezd, hluk a pozdvižení, které jeho příjezd přivítaly, i jeho projev tam a doslova ovace, které jej odměnily, mi radostně zvučí v hlavě dodneška.

Ubohá, přeubohá lidská závisti, skutečně to muselo být naposledy?