Přemalovali tank na růžovo a vůbec si neuvědomovali – anebo spíš v důsledku chybějící mozkové hmoty v jejích lebích nebyli schopni si uvědomit – že bez tohoto tanku a tisíců jim podobných, a se statisíci tankisty, kteří v těch tancích uhořeli, by se vůbec nenarodili, protože jejich potenciální rodiče by jen proto, že byli Češi, skončili na roštech spalovacích pecí v Osvětimi, Majdanku, Sobiboru a dalších k tomu účelu zřízených táborů, třesoucích se už i s jejich zaměstnanaci nedočkavostí na to, aby hned po Židech začali na ty rošty pokládat právě Čechy (viz Bormannův oběžník č. 28/42 z 8. června 1942).

Už tehdy, podle zákonů republiky, měli být tito tzv performeři za svůj hvandalský čin soudně stíháni, ale svedlo se to zřejmě na nevykořenitelné puzení nás, Čechů, po legraci, takže performerům to s ohledem na národní kolorit vyšlo, čímž se jim otevřela cesta k činům ještě světobornějším.