Poprvé jsem jej spatřil na obrazovce ČT, když členové předsednictva STANu pořádali tiskovou konferenci a právě Farskému co nejvděčněji děkovali za zázrak znovuvstoupení STANu do parlamentu – tentokrát však poprvé jako samostatné strany. O pár hodin později stál už tento vousatý zasloužilý mezi devíti lídry volební kampaně stran, které se do parlamentu probojovaly, a spolu s nimi diskutoval s redaktorem ČT o povolební situaci. A to tak, že ostatním diskutujícím skákal do řeči a po každém takovémto „vskoku" vyčarovala jeho tvář tak triumfální výraz sebeuspokojení nad tím, jak soupeři právě vypálil rybník, jaký jsem u českých politiků dosud nezaznamenal – a to dokonce ani u Kalouska ne. Což bylo sice legrační pozorovat, protože to připomínalo estrádu, ale chyba byla ve zvuku. Totiž v tom, že jsem jej nevypnul, takže jsem, bohužel i slyšel, co to tento nový muž naší politiky ve svých výpadech na všechny strany vlastně sděluje. A řeknu vám jedno: jestliže byly triumfální výrazy Farského po jeho „vstupech" do diskuse cosi dříve nevídaného, bylo to, co povídal, cosi dříve neslyšeného. Tak opulentně to totiž bylo přecpáno podlostí a podpásovostí, že vás nemohlo napadnout nic jiného než tohle: propánakrále, vždyť starostové v naší republice jsou přece už z podstaty své práce většinou slušní lidé, takže jak se mohlo stát, že jejich politické vedení, a to už od figury jejich předsedy Gazdíka, je takovýhle neuvěřitelný póvl? Kde jsou ti slušní a normální starostové, lidé, které na různých akcích potkáváme, a kterých si za jejich projevy na veřejnosti i práci pro lidi tolik vážíme?