Na diplomu, vytištěném na ručním papíře, který mi tito novodobí náckové tento týden poslali, se totiž skví číslo tři. Dva předchozí laureáti přitom byli v roce 2010 pan prezident Václav Havel a minulý rok ministr zahraničí, a jak já doufám, i budoucí český prezident pan Karel Schwarzenberg. Protože ty české nácky nechci ani v nejmenším propagovat, neb především o to by zřejmě stáli, neprozradím vám tu ani jméno oné anticeny, ani název té převálečným čecháčkovským vlajkařstvím páchnoucí skupinky, protože kdo z vás bude chtít, jistě si to na internetu najde. 

To, o co se s vámi chci podělit, je věta mé ženy, která v prvním úleku řekla: „A nemohou ti něco udělat?“ Odvětil jsem jí, že sice možná mohou, ale zatím nic takového nedělají. 

Kromě toho to není první výhrůžka podobného typu, kterou jsem za léta své novinářské práce dostal. Předsedkyně jedné neonacistické strany, která už mezitím zapadla do nicoty, o mě před pár lety dokonce napsala článek s titulkem: „Psovi psí smrt“. A když jsem v devadesátých letech kritizoval přístup části Čechů k poválečnému vyhnání našich českých, moravských a slezských Němců, dostal jsem pár anonymních dopisů s rakvičkou.