Nikdy jsem ale, zřejmě shodou okolností, nebyl ve městě Steyer neboli Štýrsko. Čtyřicetitisícové město, které starší generace Čechů zná podle zde vyráběných traktorů, kterým se říkalo „štajeráci“, je takovou rakouskou Mladou Boleslaví. Centrem automobilového a dříve i zbrojního průmyslu, který má svůj základ hluboko ve středověku.

V době, kdy byl Steyer, položený na skále na ostrohu u soutoku řek Enže a Steyer, městem kovářů, zbrojířů a kovotepců, kteří zde zpracovávali železné pruty z nedaleké důlní a hutní oblasti na okraji Alp. Díky tomu se ze Steyeru stalo jedno z nejbohatších měst Rakouska a dodnes je to na něm vidět.

Pro většinu turistů, kteří ale do Rakouska zavítají, je to takový neobjevený klenot. Středověké ulice, velkolepé náměstí, obrovský zámek stojící na místě středověkého hradu, kláštery a kostely, to vše spojené s nádhernou polohou uprostřed dvou křišťálově čistých a podhorsky divokých řek, to vše dává městu Steyer nečekané kouzlo.

Teď před Vánocemi zvětšené o to, že se tu na náměstí koná kovářský adventní trh, při němž do prosincové noci září plameny ohňů, žhavého železa a kolem toho se míhají mohutné postavy kovářů, z nichž především ženská část návštěvníků nemůže spustit oči, manžel-nemanžel.