Není to ale jen stanice, je to docela rozsáhlý moderní komplex, který je konečně důstojným vstupem do města pro lidi, kteří právě vystoupili z vlaku jako já od Prahy, nebo jako jiní od Vídně, Bratislavy, či Bělehradu. Dokonce i malý kousek pěší zóny se vešel do rozpočtu a stromy, teprve nedávno zasazené, se začínají zelenat. Podobně o něco krásnější jsou obnovené terasy a paláce pod Budínským hradem, ještě mnohem krásnější, než bývala budapešťská tržnice a mnohá další místa hlavního města.

Vše zářící novotou má jeden společný důvod a to nedělní parlamentní volby, v nichž se rozhodne, zda maďarským premiérem zůstane i na další čtyři roky Viktor Orbán a zda mu zůstane i ústavní většina pro jeho Fidesz. Většina, díky níž si mohl Orbán dělat s Maďarskem, co chtěl. Zatím to vypadá tak, že opravdu zůstane neomezeným vládcem a to s posvěcením maďarských voličů, kteří jsou z velké části s jeho vládou skutečně spokojeni. 

Maďarsko se totiž zdá mít po téměř šesti letech krize, tvrdém pádu na zem a do pozice nejchudší země střední Evropy, nejhorší za sebou a vrací se tam, kam patří. Mezi úspěšné evropské státy, které dokáží poměrně lacino vyrábět dobré věci a kde si lidé sice nežijí nijak bohatě, ale v pohodě a dobře. A chtěli by i nadále.