Díky své kritice svého někdejšího šéfa v Bílém domě – prezidenta Obamy – ukázala, že důležitější je lapit voliče na svůj nejednoznačný postoj mixující pragmatismus s liberalismem dříve, než si uvědomí, že je pro ně jednoduší zvolit Obamovu přímou protiváhu – tedy republikány.
Clintonová se vysmála přístupu, který Obama údajně neoficiálně razí. Jeffreymu Goldbergovi z časopisu The Atlantic totiž Clintonová řekla: „Velké národy potřebují organizační principy a ,nedělat hlouposti‘ – to není organizační princip.“
Bývalá Obamova ministryně zahraničí pak pokračovala serenádou o tom, co se mělo udělat v Sýrii: „Selhání v tom, aby se pomohly vybudovat důvěryhodné bojové síly z lidí, kteří byli původci protestů proti Asadovi – byli tam islamisté, byli tam sekularisté, ve středu bylo všechno – toto selhání zanechalo velké vakuum, které teď džihádisté zaplnili.“
Clintonová tak připomněla své dlouhodobé výtky vůči Obamovi. Pravda, že nevyužití takové příležitosti by byl hřích volebního marketingu. Jenomže čemu tím ve skutečnosti pomohla?
Prezident se téměř zoufale snaží vykormidlovat z bahna politické nečinnosti a vsází na nově designovaného iráckého premiéra Hajdara Abádího. USA, Velká Británie a Francie se v oblasti, zatím spíše nevojensky, angažují. A Clintonová z pozice, ze které nemůže dělat téměř nic, kritizuje, a ukazuje tak slabost Západu. Ta je sice očividná, ale exministryně zahraničí by neměla střílet do vlastních řad.
Navíc, jak připomíná Washington Post, sama Clintonová má máslo na hlavě, když se v roce 2009 jala obnovovat přátelské vztahy s Ruskem po rusko-gruzínské válce z předcházejícího roku.
The New York Times zase Clintonové vyčetl, že teď se zastává Izraele, přitom jako šéfka americké diplomacie ho kritizovala, a že stejně tak v současnosti kritizuje íránské obohacování uranu a Obamovu snahu s Iránem kooperovat proti Islámskému státu, a když s Iránem sama vyjednávala, tak možnost obohacování uranu pro Irán připouštěla.
To, že v Sýrii by bývala byla vsadila na lepší řešení než Obama, nemuselo být vůbec součástí „koncepční politiky“, kterou tak postrádá, ale spíše její intuicí. Tehdy dost dobře nikdo nevěděl, koho v syrské opozici podporovat, tak aby byl oslaben zároveň jak Asad, tak i islamisté. Clintonová zřejmě pouze dobře tipovala.
Washington Post upozorňuje, že agresivita Clintonové není zaměřená proti demokratickým soupeřům, ale proti republikánům. Obama totiž právě jim nahrál přímo na smeč. Svými piruetami mezi prezidentem a vlastním názorem představuje Clintonová polovičaté řešení, zato neokoukaná tvář a snaha oživit intervencionistický konzervativismus přihrává politické body texaskému senátorovi Tedu Cruzovi.
Ten podle serveru ABC News po Obamovi požaduje razantnější zapojení USA v Iráku a kritizuje konkrétní věc – že USA v Iráku nemají žádného vojenského velitele, který by postupoval strategicky. Floridský senátor Marco Rubio si hladinu popularity spíše udržuje a varuje před dopady iráckého chaosu na Američany.
Republikáni nemají s Obamou nic společného a kritika prezidenta z jejich úst nepůsobí tak dvojsečně. Clintonová mává na voliče ze špatného břehu. Navíc paradoxně ukázala, že ten její vysněný „koncepční“ model zahraniční politiky nenabízí ona, ale republikáni.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
_profil_top.jpg)
