Obamova důvěra v restart s ruským režimem i pád Blízkého východu do chaosu po Obamově přihlížení křehkému Arabskému jaru teď v prezidentských volbách budou přidávat cenné hlasy spíše zahraničněpolitickým jestřábům, tudíž beránek a izolacionista Rand Paul je ve velké nevýhodě.
Vzhledem k tomu, že nejpravděpodobnější demokratická uchazečka o post Hillary Clintonová si v zahraniční politice tvoří celkem ostrou image, je možné, že programové menu jednotlivých kandidátů se bude až do samotného závěrečného duelu výrazně točit i kolem role USA ve světě.
Tyto volby se neodehrávají za rozjíždějící se ekonomické krize, ale za partyzánské války s ruským státem a nesmělých náletů na Islámský stát, který je sice hnutím, ale schopným získat nespokojence na třech kontinentech a spojit je v ničivou sílu kombinovaného státního i teroristického odporu proti západním hodnotám.
Obama není jedinou příčinou tohoto stavu, ale rivalům Západu svým postojem vyslal jasný signál, že pokud chtějí zaujmout lepší strategickou pozici, tak teď je právě vhodný čas. Otázka je, jestli bude pošlapaný americký vliv ve světě vadit americkým daňovým poplatníkům.
Překvapivě střízlivý postoj nabízí Ted Cruz s podporou Tea Party v zádech. Vsadil totiž na evergreen, který ale bude lahodit uchu leckterého voliče republikánských vnitrozemských států.
Chce, aby si USA vybraly pouze takové světové problémy, které poškozují americký národní zájem, a proto by chtěl zasáhnout proti jadernému Íránu, a naopak zásah v Sýrii proti Asadovi nepodpořil - podle svých slov kvůli tomu, že syrská opozice má úzké vazby na islamisty, uvádí list The Washington Post.
Proti ISILu Cruz bojovat chce, ale opět pouze v nezbytně nutném rozsahu, větší vliv USA v oblasti odmítá. Slabinou jeho přístupu je, že Cruz myslí pouze jeden krok dopředu. Konflikty neřeší komplexně. Dohodu s Íránem odmítá, aniž by USA mělo sílu řešit ještě konflikt s touto zemí a ISILem najednou.
Cruzovo hašení největších plamenů frustraci a nespokojenost antisystémových sil na Blízkém východě jenom podpoří. Navíc, jaký by asi byl vzkaz Cruze spojencům NATO v Evropě? Můžeme se jen dohadovat, jestli a od jaké demarkační linie by Cruz v Bílém domě začal považovat Rusko za hrozbu americkým národním zájmům.
Kolorit zahraničně politických postojů doplňují dvě bizardní postavy republikánských primárek. Bezostyšný intervencionista senátor Lindsey Graham a Rand Paul - po otci pravověrný izolacionista – tedy kandidát, který by nejradši viděl amerického vojáka na hranicích USA než někde v Afghánistánu.
Graham, zdá se, už si svoji parketu našel. O Obamově smlouvě s Iránem podle listu Huffington Post řekl, že hůře by ji vyjednal jenom Rand Paul. Ten naopak ostře vystoupil proti Grahamově podpoře války v Iráku v roce 2003.
Podle Spencera Ackermana z listu The Guardian je Paul nekonzistentní, protože chce zastavit sběr dat ze strany USA, přitom ale považuje islamismus a terorismus za nebezpečí.
K vojenským intervencím je Paul obecně skeptický, Ackerman navíc upozorňuje na to, že „Paul nemůže nic říct o nevojenských aspektech zahraniční politiky s výjimkou toho, že zahraniční pomoc založenou na vypůjčených penězích odmítá“.
Mainstreamoví kandidáti Jeb Bush a Marco Rubio zatím posunuli těžiště republikánských bojů doprava.
Bush kličkuje a nechce se zamotat do nevalné pověsti zahraniční politiky svého bratra, na druhou stranu, ale Jeb pro CNN řekl, že hájí navýšení počtu vojáků v Iráku, pro které se George W. rozhodl v roce 2007.
Je vidět, že Jeb zatím koketuje s ostřejší linií hardlinerů. Rubio rozjel kampaň ve velkém, zkritizoval horšící se vztahy s Izraelem, americkou smlouvu s Íránem i zmírňování napětí americko-kubánských vztahů. Rubio považuje za hrozbu jak ISIL, tak Rusko.
Má velké ambice a potenciál je přetavit do konkrétních kroků. Problém je, že jeho plány jsou stvořené pro silné USA, nikoliv USA po éře Baracka Obamy. Rubio by musel vystupovat sebevědomě bez krytí adekvátní reálnou politickou pozicí.
Obamova zahraniční politika zničila sebe samu, sezóna idealismu je za námi a skončila velkým debaklem. Svět ukázal, že není na tenhle dobrý záměr připraven, a kvůli tomu se teď američtí kandidáti nebudou bavit o rozvoji Obamova míru, ale o tom, jak základní mocenskou stabilitu vůbec zajistit.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Český rozhlas
