Ludmila Chloupková: Zamyšlení seniorské dámy, která mnoho prožila, nad dnešními dny…

Tento fenomén v listopadovém roce 1989 na Václavském náměstí už studenti filosofie studovali, a nejenom tam, a nejenom oni. Proč neustále bojujeme proti válce, proti…, proti…, proti čemukoliv? Proč, proboha, i za mír bojujeme!? Protože nepřemýšlíme a nevyciťujeme podstatu věci. Někdo to před námi tak dělal a tak to stejně, bez přemýšlení, opakujeme. Proč si mír, klid, spolupráci, radost a prosperitu jednoduše jenom nepřejeme? Cítíte ten rozdíl? Je to o změně myšlení. Je to o procítění tvořivé myšlenky a slova. Slovo a myšlenka tvoří realitu! Hmotné dílo už je potom výsledkem našeho myšlení. I Bůh tak tvořil, a tvoří tak i člověk podle obrazu božího, ale, bohužel, stále ještě nepochopil. To, co nejčastěji skloňujeme, jsou slova: boj, válka, rozdělení, strach, manipulace, nedostatek. No, a potom bojujeme, válčíme, bojíme se, jsme manipulování a máme nedostatek. Uvědomujeme si, že i slovo „bojím“ se, obsahuje boj? Vždyť prosperovat můžeme vedle sebe všichni a všichni se z toho těšit! Každý národ má svůj nezaměnitelný potenciál a má ho v komplexu, zvaném lidstvo, ze sebe vydat, rozvíjet, a hlavně, užívat ho, nekrčit se a nedusit ho v sobě, kvůli tomu byl stvořen. Nejenom to, že existuje jako jednotlivý národ sám za sebe, ale jeho existence je, jako součást celku, přesně umístěná do časoprostoru svého projevu, kde má své konkrétní místo a poslání. A, bohužel, i národ je odvolatelný z existence, když nečiní, co činit má; může být rozptýlen nebo absorbován jinými.

Víte, že našimi českými insigniemi jsou:

královské žezlo (vláda),
koruna (dosažení celistvosti),
"jablko" (koule s křížem nahoře je astrologickým znakem Země),
otevřená kniha života (moudrost, vědění) s nápisem: „PRAVDA VÍTĚZÍ“ a nad ním zelené srdcem s bílou slzou Krista uprostřed (barva a znak otevřené srdeční čakry),
znak vztyčeného Lva (s ohonem ve tvaru dvoušroubovice mířící k nebesům, všimli jste si? A poukazuje, že před dávnými věky se ve znamení Lva cosi událo, svými packami míří na svou opozici, Vodnáře),
hymna (člověče, tvůj domov je RÁJ, vytvoř ho už zde na Zemi, přesně podle těch slov),
prapor červenomodrobílý, kde je bílá barva nebe na znamení dosažení čistoty myšlení, červená barva je barvou podstaty na znamení čistého fyzického tvoření ve hmotě a modrý klín, zleva včleněný, spojuje nebe se Zemí ve znamení čisté, jasné a intuitivní komunikace.

My máme spojovat, hledat moudrost řešení, jasně vidět, pevně stát, propojovat, komunikovat, být hrdými a spravedlivými králi, a hlavně, hledat onu bílou slzu Boha, kterou pro nás uronil. Pročpak mu skanula na naše zelené srdíčko? Přejme si, aby to byla slza lásky, radosti, štěstí a dojetí nad povedeným dílem, jak bylo určeno.

My se vůbec nemáme štěpit na dva tábory, či na víc částí! Či se lepit na kohokoliv. Vzpomeňte si na dějiny a Svatoplukovy pruty, tehdy to platilo pro národ, teď to platí pro celé lidstvo. V současné době před námi všemi, nejenom před naším národem, stojí prověrka naší semknutosti, našeho vtipu a umu, schopnosti nacházet řešení a v míru moudře spojovat. Také prověrka toho, zda to, jak jednotlivci smýšlíme, zda to tak i cítíme, zda tak i mluvíme a konáme. To vše pěkně v souladu.

Vstoupili jsme do třetího tisíciletí, do věku Vodnáře, a vstoupili jsme tam všichni, ne jenom někdo.

Včera jsem poslouchala Andrého Rieu. Úžasné, tento člověk svými houslemi dokázal víc, nežli všechny armády světa. V kráse hudby vtipem, taktem, a uznáním hudebních velikánů všech národů, dokázal sjednotit všechny lidi všech jazyků na strunu emotivní vibrace potěšení, krásy a radosti z pospolitosti. Neustále hledáme různá řešení v tom, co nás rozděluje, neustále posuzujeme a srovnáváme, neustále skloňujeme nedostatek. Ale všechno je jedna energie a její schopnost proměny. Nemáme problém s energií, ale s její distribucí a ekonomickým využíváním. To, co nechceme, to všichni omíláme do nekonečna a… dáváme tomu energii a pak se nám to, co nechceme, stane a pak to, co nechceme i prožíváme. Ale, víme, co chceme? Co chceme? Kde je ta energie našich tužeb po míru, tvořivosti, spravedlnosti, po domově, spolužití s partnerem, po krásné rodině, zdravých dětech, po lásce? Zkrátka tužby umírají na úbytě, neživili jsme je energií, tu jsme dávali někam jinam.

V poslední době je na všech stranách skloňované NATO; Severoatlantický pakt byl založen v roce 1949 stejně, jako byla založena Varšavská smlouva, jako vytvořený protipól pro zachování stability našeho bipolárního světa. Po zrušení Varšavské smlouvy ztratilo NATO svůj protipól, kam teď vrhne touhu bojovat s nepřítelem? Kam vrhne potenciál nabitý ničením? Přestože se svět změnil, stále jede na starých energiích a tak nepřítele hledá ve všem možném, jenom ne tam, kde skutečně je, to je v samé podstatě uspořádání stability tohoto bipolárního světa a potažmo i v uspořádání člověka samého. Podstatu NATO, a vyplývá to už z jeho zakládajících listin, činí nejčastěji tam zmiňované slovo "útok" a sousloví "použití ozbrojené síly". Cítíte, co ta energie v realitě činí? Bezpečná nemůže být pouze část tohoto světa a to ta severoatlantická. Bezpečný musí být celý svět, jinak bude nebezpečný všem lidem. Když už tato vojenská organizace vznikla a stála mnoho prostředků všech zúčastněných, i nás, popřemýšlejme, co s ní. Tím, že zůstala bez partnera (či ho odstranila), narušila duální uspořádání. Tato organizace tvrdí, že chce chránit. Chce chránit? Tak ať v zájmu spravedlnosti, zákonnosti, etiky, morálky a pořádku chrání celý svět a nejenom někoho. Pro všechny ať měří stejným metrem. Pod celosvětovou organizací OSN, která sdružuje všechny národy bez výjimky, už od roku 1945, by měla tato organizace skutečně zaštiťovat právo a zákon na fyzické úrovni celoplanetárně. Vždyť všechno lze přehodnotit na pozadí pochopení nových poznatků a zkušeností. A pozor, NATO nejsou Spojené státy, což nám bylo jaksi zvyknuto, vnuknuto, je to samostatná organizace a nelze, aby ji jeden stát zneužíval k neprospěchu jiných států. Také by bylo po problému, kdo tam může vstoupit a kdo ne, a k čemu tuto organizaci využít. Nastal čas na nové myšlení, na nové uspořádávání věcí v našem duálním světě v časoprostoru třetí dimenze. A kdo to bude dělat? No, přece my všichni dohromady! Právníků a odborníků na vše máme dost po světě i u nás. Vidíte někde nepřítele? Nepřítelem může být jenom to staré zkostnatělé myšlení. Přece nemůžu jít jenom tak někoho "odbouchnout" ve jménu čehokoliv, protože dnes se to někomu hodí a zítra? Bohužel, zítra bohužel… V podstatě máme zákony, nařízení a směrnice na všechno, dokonce i na to, jak má vypadat zvonek u kola. A v praxi, užíváme to, či s tím manipulujeme? V podstatě k důstojnému životu všech národů a všech lidí by nám mělo postačit desatero. Je v něm obsaženo všechno. Ve třetím tisíciletí by soužití národů, a všech lidí v nich, už mělo být o něčem jiném, doba středověku skončila. Všímáte si vlajek jednotlivých států a jejich znaků? Na celém světě nejhojněji vlaje vlajka se zamřížovanými hvězdami. Zkusme všichni mříže rozpustit, hlavně ty v nás, a uvidět hvězdy takové, jaké skutečně jsou. A nové modré indigové vlajky moderního sjednoceného světa užívejme všichni ve zdraví a spolupráci, jsou o čtyřech vyvážených duálních silách tohoto světa sdružených v kruhu jednoty s napojením na ten „ostatní“ svět, či vidíme dvanáct zlatých hvězd na indigovém podkladu barvy třetího tisíciletí. Proto přece byly vymyšlené, ne? Nic není náhoda. A náhoda není ani vytvořený symbol kruhu v obilí právě se vzorem NATO vytvořený u Boskovic z 28. na 29. června 2014. Je to hvězda a je to kruh. A proč byl vytvořen právě u Boskovic? No, abychom ten svět pospojovali do jednoty, jsme přece pupek tohoto světa a srdce Evropy! Tak se čiňme! Někdo nám to "shora" tím symbolem musel připomenout. To není náhoda! Kvůli tomu kruhu se symbolem NATO toto píši. Numerologové, spočítejte to datum! 28062014=1,6,7=5/14, 29062014=2/11,6,7=6/24. Ve svobodě, rovnosti, bratrství vnímejme citlivě lidskou rodinu, dejme jí šanci tvořit, žít a být.

Tento článek jsem napsala jako reakci na současné události. Když jsem členkou NATO, dávám slyšet svůj hlas. Ať je slyšet názor každého Člověka s velkým Č. Vždyť všichni jsme originální originály, žijme to tedy a radujme se všichni z vlastní svébytnosti i svébytnosti druhých. Pravě proto, že jsme tak různí, je svět tak pestrý a krásný. Je krásný právě ve své různosti. Nechtějme ho sešněrovat do jednoho pytle.

Zdraví Ludmila.