"Zlý šept jest všudy slyšet. Z neblahých se líhnou skutků neblahé i zmatky, a duše chorobné svá tajemství polštářům hluchým často svěřují. Jí třeba kněze víc než lékaře. Smiluj se, Bože! Dohlídněte k ní; Odstraňte všecko, co na úraz těla, a pilně střežte ji. Již dobrou noc! Mou duši zděsila a zmátla moc. Co však si myslím, nesmím povědít." (W. Shakespeare: Makbeth - lékař o Lady Makbeth)

Figura vyjednavače Barniera, kterou předcházela neblahá pověst někdejšího eurokomisaře pro oblast finančních služeb, a kterou lze považovat za jednu z příčin brexitu, nízká očekávání nepřekonala a Londýnu to znovu pěkně osladila. Česká republika je s tímto působivým stylem svého hlavního vyjednavače podle všeho spokojena a nyní mohou i ostatní členské státy předstírat údiv nad tím, proč že tento jediný možný a ze všech nejlepší způsob dohody Dolní sněmovna britského parlamentu najednou nechce.

Nebudu se pouštět do technických detailů potutelné dohody a možné budoucí nedohody, jejích nákladů a přínosů, neboť o to mi v této truchlohře nejde. Každý dávno ví, že s jakýmkoliv brexitem prohráváme všichni a není až tak podstatné, kdo prodělá víc drasticky a kdo kvůli tomu bude mít víc „krve na ulici“. Unie si nemůže dovolit nechat jen tak odplout Spojené království Velké Británie a Severního Irska někam do Atlantiku, protože nutně potřebuje jeho finanční centrum. Plně nahradit jeho důležitou roli a zamezit tak dlouhodobému nepříznivému dopadu na reálnou ekonomiku celé unie je běh na dlouhou trať, pokud je vůbec možné něco takového zařídit. Proto ty psí kusy a nesmiřitelné postoje s cílem udržet brity v celní unii a na jednotném trhu. Ovšem ve stavu, v jakém se unie nyní nachází, mj. také zásluhou lidí typu pana Barniera, si svou „krev na ulici“ sotva může dovolit. Proto lze jen obtížně chápat, že ani naši političtí předáci nemají dost odvahy a nejeví viditelnou ochotu k apelu, aby se poněkud zdivočelá unie vrátila k rozumu a před zatáčkou sundala ještě víc nohu z plynu. Asi na tyhle věci ti naši nemají nebo nechtějí mít žádný vliv.