Lukáš Jadrný: Proč si přeji vítězství britských Konzervativců

07.05.2015 15:44

7. května si občané Spojeného království zvolí nové osazenstvo Dolní sněmovny. Jako člověk žijící v České republice mohu politické dění v Británii sledovat a analyzovat, ale také si mohu přát, aby ten který subjekt usilující o vládní křesla v nadcházejících volbách zvítězil. Poslední měsíce a týdny ukazují, že to, kdo usedne na Downing Street č. 10, bude mít v nemalé míře důsledky pro celou Evropskou unii.

Lukáš Jadrný: Proč si přeji vítězství britských Konzervativců
Foto: pixabay.com
Popisek: vlajka Velké Británie

Kde je v Británii levice a pravice?

Pokud Konzervativní strana ve čtvrtek nezvítězí, bude to poprvé od roku 1979, kdy strana neobhájila prvenství po prvním funkčním období. Nutno říci, že v minulosti byla pro něco takového vždy poněkud vyostřenější společenská atmosféra. Těžko dnes může britská opozice útočit na vládu s plakáty o rostoucí nezaměstnanosti či hospodářském poklesu. Proto se také labouristé uchýlili k tradiční levicově-populistické rétorice „Volte pro změnu. Volte pro naději.“ V dnešním netrpělivém světě se s takovými hesly bohužel dají i vyhrát volby.

Zásadovost a nezlomnost Margaret Thatcherové vynesla konzervativcům třikrát po sobě vítězství. O politiku socialistických dogmat, kterou se snažila oslovit voliče tehdejší Labour Party, stál málokdo. V roce 1994 přichází Tony Blair a změnu tentokrát nenabízí jenom Británii, ale i samotným labouristům. Ve věku čtyřiačtyřiceti let se v roce 1997 stává na příštích deset let premiérem, který dokáže oslovit nejen svým charismatem, ale také o něco rozumnější a pragmatičtější politikou, než jakou labouristé dosud představovali. Konzervativci si prošli třináctiletým odpočinkem v opozičních lavicích a v roce 2010 je do vlády vrátil David Cameron, který strategicky zaplnil prostor, který labouristé uvolnili poté, co se pod vedením Gordona Browna začali vracet k socialistické rétorice (a tento „návrat ke kořenům“ zpečetilo zvolení Eda Milibanda předsedou strany).

Cameronovi konzervativci dokázali oslovit tradiční pravicové voliče i voliče nevyhraněné. Takové rozpětí bylo samozřejmě motorem pro stranu, která tvrdí, že je „opravdovou pravicí“ (tak, jak to u nás dělají Svobodní). UKIP (Strana nezávislosti Spojeného království) s ostrou protibruselskou rétorikou uspěla ve volbách do Evropského parlamentu, kam vyslala i svého lídra Nigela Farage. Teď se zdá, že počet hlasů odevzdaných pro kandidáty tohoto subjektu rozhodne, zda volby vyhrají konzervativci či labouristé.

Současní koaliční partneři konzervativců – Liberální demokraté, již nejsou tak atraktivním subjektem, aby výrazně ovlivnili sestavování příští vlády. Pozornost se bude točit kolem UKIP a SNP (Skotské národní strany, která posílila po neúspěšném referendu o osamostatnění Skotska a jako levicová strana netají své sklony k partnerství s labouristy).

Evropská unie suverénních států

Velmi diskutovaným tématem je referendum o setrvání Spojeného království v Evropské unii, které David Cameron slibuje vypsat, pokud ve volbách zvítězí. Takový slib zajisté uspokojuje euroskeptické voliče a členy Konzervativní strany. Je však důležité připomenout, že britští konzervativci oficiálně vystoupení z EU nepodporují, čímž se liší právě od UKIP.

Jako Brit bych snad i tleskal znovunabytí suverenity nezávislého Spojeného království. Jako Čech a státní příslušník země EU si však přeji, aby Británie zůstala členem této organizace právě proto, že britští Konzervativci jsou nadějí pro reformu EU. Jsou základem politické rodiny ECR (Evropští konzervativci a reformisté), mají stejnou vizi pro „vícerychlostní“ a svobodnější Evropskou unii suverénních států jako mnoho dalších politických stran v členských zemích.

Margaret Thatcherová kdysi napsala: „Sjednocená Evropa je klasickým utopickým projektem, pomníkem marnivosti intelektuálů, programem, jehož nevyhnutelným údělem je krach.“ A právě úvahy o vystoupení z EU (nejen ve Spojeném království) tato slova potvrzují. Nelze však od tohoto problému utéct. Je potřeba usilovat o Evropu, která bude ctít hodnoty svobody a demokracie, která bude podporovat volný trh a která bude zastřešovat své členské státy, které mají různé potřeby a různé priority. Nesmíme dopustit, aby nám Brusel určoval výši daní, dosazoval zaměstnance do funkcí podle kvót či diktoval jaké smlouvy „musíme“ schválit. Přijít v této situaci o účast britských konzervativců by bylo ke škodě nás všech, kteří nejsme spokojení se směrem, kterým se evropská integrace ubírá.

Hlas pro UKIP je hlasem pro Milibanda

Každý sebepravicovější volič ve Spojeném království by si měl ve čtvrtek dobře promyslet, komu dá svůj hlas. Volit v relativně většinovém systému stranu jako je UKIP znamená snížit šance konzervativců na vítězství. Nepředpokládám, že sympatizanti UKIP by považovali za „menší zlo“ na Downing Street Eda Milibanda. Právě na nich bude nejvíce záležet a já s optimismem věřím, že David Cameron z těchto voleb vzejde jako vítěz a staronový ministerský předseda Spojeného království.

Vyšlo na pravybreh.cz

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

Mgr. Jaroslav Bžoch byl položen dotaz

migrační pakt

Nepřijde vám divné, že se o migračním paktu hlasovalo těsně před volbami? A bude tedy ještě po volbách něco změnit nebo je to už hotová věc? Taky by mě zajímalo, nakolik se nás týká, protože Rakušan tvrdí, že tu máme uprchlíky z Ukrajiny, takže nebudeme muset přijímat další ani se nebudeme muset vyp...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Dominik Rusinko: Spotřebitelská nálada na vzestupu

15:49 Dominik Rusinko: Spotřebitelská nálada na vzestupu

Dubnové výsledky konjukturálních průzkumu ukazují na pokračující oživení tuzemské ekonomiky. Souhrnn…