Kde je v Británii levice a pravice?

Pokud Konzervativní strana ve čtvrtek nezvítězí, bude to poprvé od roku 1979, kdy strana neobhájila prvenství po prvním funkčním období. Nutno říci, že v minulosti byla pro něco takového vždy poněkud vyostřenější společenská atmosféra. Těžko dnes může britská opozice útočit na vládu s plakáty o rostoucí nezaměstnanosti či hospodářském poklesu. Proto se také labouristé uchýlili k tradiční levicově-populistické rétorice „Volte pro změnu. Volte pro naději.“ V dnešním netrpělivém světě se s takovými hesly bohužel dají i vyhrát volby.

Zásadovost a nezlomnost Margaret Thatcherové vynesla konzervativcům třikrát po sobě vítězství. O politiku socialistických dogmat, kterou se snažila oslovit voliče tehdejší Labour Party, stál málokdo. V roce 1994 přichází Tony Blair a změnu tentokrát nenabízí jenom Británii, ale i samotným labouristům. Ve věku čtyřiačtyřiceti let se v roce 1997 stává na příštích deset let premiérem, který dokáže oslovit nejen svým charismatem, ale také o něco rozumnější a pragmatičtější politikou, než jakou labouristé dosud představovali. Konzervativci si prošli třináctiletým odpočinkem v opozičních lavicích a v roce 2010 je do vlády vrátil David Cameron, který strategicky zaplnil prostor, který labouristé uvolnili poté, co se pod vedením Gordona Browna začali vracet k socialistické rétorice (a tento „návrat ke kořenům“ zpečetilo zvolení Eda Milibanda předsedou strany).

Cameronovi konzervativci dokázali oslovit tradiční pravicové voliče i voliče nevyhraněné. Takové rozpětí bylo samozřejmě motorem pro stranu, která tvrdí, že je „opravdovou pravicí“ (tak, jak to u nás dělají Svobodní). UKIP (Strana nezávislosti Spojeného království) s ostrou protibruselskou rétorikou uspěla ve volbách do Evropského parlamentu, kam vyslala i svého lídra Nigela Farage. Teď se zdá, že počet hlasů odevzdaných pro kandidáty tohoto subjektu rozhodne, zda volby vyhrají konzervativci či labouristé.