Pražská ČSSD se takto kdysi spálila s Martinem Jahnem, TOP 09 zase se Zdeňkem Tůmou. Ještě obtížnější to ale mají čerstvá hnutí, která sama o sobě se teprve učí politickou abecedu. V případě krachu navázaného partnerství se pak obtížně analyzuje, kde se stala klíčová chyba.
Okamurovo hnutí Úsvit přímé demokracie se krátce před evropskými volbami rozešlo s lídryní své kandidátní listiny Klárou Samkovou. Padla do podezření z podvodného jednání vůči bance v rámci svojí advokátské profese. Paní Samková však získala dojem, že si musí balit kufry, poněvadž přerůstá Okamurovi přes hlavu.
Bez ohledu na podstatu jejího odchodu se ukázalo, jak je ožehavé, když kandidátku sestavuje jediný člověk a má mnohem horší šanci prověřit si adepty než početné týmy etablovaných stran. Úsvit dokonce možná dojel právě na to, že má všeho všudy devět členů.
Po stažení Kláry Samkové skončil hluboko v poli poražených. A kdo jednou klesne pod pětiprocentní laťku, musí počítat s rizikem, že se hned tak do vydobytých pozic nevrátí. Tuto smutnou zkušenost učinili zelení a ztrestala i lidovce.
Přestože hnutí ANO je silnější než Úsvit a není spojováno pouze se jménem svého zakladatele, také ono trpí dětskými nemocemi. Předseda Andrej Babiš si nedávno postěžoval, že členové ANO odsabotovali kampaň před evropskými volbami. Prý myslí jen na komunální volby. A tak se rozhodl, že se v nich ANO soustředí pouze na větší, dobře vytipovaná města. K nim patří Praha.
Jenže i v ní se pod Babišem prolamuje led. Jako lídr kandidátky se mu původně zalíbil architekt Jan Kasl. Kdyby se u nás volili starostové přímo, měl by Kasl šanci na návrat do primátorského křesla. Těžko hledat od listopadu 89 někoho, kdo řídil Prahu lépe a osvíceněji. Kasl však kdysi dojel na poměry v pražské organizaci ODS. Nyní se již těšil, že podobně, jako Pavel Telička skládal eurokandidátku ANO, tak on si k obrazu svému sestaví listinu zájemců o post zastupitele hlavního města.
Narazil však u mladé struktury pražské buňky ANO, do jejíhož čela Babiš posadil bývalou přední sociální demokratku Radmilu Kleslovou, s níž učinil dobrou zkušenost v byznysu. Kasl a Kleslová tahali každá za opačný konec provazu a na kandidátní listině nakonec nebude ani jeden z nich.
Kleslová je odkázána k pobytu v zákulisí, zatímco Kasl práskl dveřmi. Nechal se slyšet, že nebude v jedné partě s rozvědčíky, což měla být narážka zejména na Kleslovou, a že metody uvnitř ANO jsou šílené. Postěžoval si též, že se jej Babiš patřičně nezastal.
Jan Kasl je ctihodný muž a je škoda, že se jeho comeback nekoná. Copak si ale nevšiml, v jakém prostředí se ocitl, když začal s hnutím ANO koketovat? Anebo si snad plánoval, že až bude zvolen, pustí Babišovu družinu k vodě? Kdo s čím zachází, s tím také schází.
Stejně tak by bylo dobré znát pocity Hany Marvanové, která opouští funkci první náměstkyně ministryně spravedlnosti kvůli rozporům se svojí nadřízenou Helenou Válkovou. Obě dámy byly nominovány hnutím ANO. Marvanová tvrdí, že Válkovou obklopili podezřelí lobbisté, ministryně to odmítá.
Když se Babiš Válkové zastal, znamená to, že ze zákulisních čachrů bude obviněn i vicepremiér? A stane se Marvanová jeho poradkyní a kandidátkou ANO do Senátu? Nebude mít – podobně jako Jan Kasl – pocit, že naletěla divným patronům?
Jenže dokud budou nová hnutí budována seshora, nikoli zdola, mohou se podobné situace opakovat. Zatímco se členy a odvrženými celebritami může cloumat vztek, voličům zbude pocit, že na nich kdosi provádí pokusy, nebo je rovnou podvádí.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
autor: rozhlas.cz
