Prezidentovi se například nelíbí, že soud s předsedou poslaneckého klubu strany Věci veřejné Vítem Bártou probíhá v přímém přenosu a stává se z něj „absurdní reality show“. K tomu prý přispěla poslankyně Kočí výrokem, že všechna véčkařská internetová referenda byla zmanipulovaná.

S hlavou státu se asi shodneme, že politický systém v České republice trpí. Nikoli však veřejným pitváním zákulisí jedné partaje, nýbrž bahnem, ve které se změnily útroby vícero tuzemských stran. Ostatně i ze sociální demokracie zaznívá nářek nad oligarchizací a kuloárními handly. Když před časem Ústavní soud rozhodl, že dodržování pravidel uvnitř politických stran je veřejným zájmem, a mělo by tudíž podléhat soudnímu přezkumu, Václav Klaus nejspíš netleskal, ačkoliv právě světlo a průvan potřebují subjekty, jejichž prostřednictvím občané spravují zemi, ze všeho nejvíce.

Proto buďme vděčni i za ochotu soudce Šotta vést přelíčení s pány Bártou a Škárkou za přítomnosti médií. Ti, co lační po krvi, budou nakonec možná zklamáni. Jde totiž o zapeklitou kauzu, v níž leckdy stojí tvrzení proti tvrzení. Partajní lídři ale do budoucna budou aspoň varováni, kam může vést jejich neetické či netransparentní jednání.

Vraťme se ale k Václavu Klausovi a jeho pojetí politické intimity. Prezident pokládá za bezmála soukromý akt udělování milostí. Nehodlá nás seznámit ani s přímluvci za omilostněné, ani s týmem, který žádosti zpracovává, a už vůbec nemíní odůvodňovat své verdikty.