Nakonec nenaplněná spekulace, že by se tohoto nápadu mohla na svém kongresu programově ujmout ODS, a skotské referendum o nezávislosti, do kterého omladina výrazně zasáhla v kampani i při hlasování.
Reakce českých politiků opět prokázaly, že je jim bližší košile než kabát. Zatímco na západě mládež spolu s obyvateli měst a vysokoškolsky vzdělanými lidmi zhusta preferuje levici a konzervativci převážně bodují u starších a venkovských voličů, u nás je vše obráceně. Proto také jsou k volebnímu právu pro šestnáctileté nejskeptičtější sociální demokraté a komunisté.
Příznivce snížení věkové hranice najdeme hlavně v TOP 09 a hnutí ANO. Nejjednoznačněji se pro otevření diskuse na toto téma vyslovil poslanec za Starosty a nezávislé Jan Farský. Když se konají cvičné studentské volby na školách, daří se v nich vedle ultrapravicové Dělnické strany sociální spravedlnosti právě tandemu TOP 09 a Starostů či pirátům.
Tím spíš překvapil předseda České pirátské strany Lukáš Černohorský, když za optimální věk pro právo volit označil dnešních osmnáct let. Podle něj „v šestnácti letech politiku lidé ještě moc nevnímají.“ O tom asi nikdo příliš nepochybuje.
Jedna věc jsou výsledky studentských voleb, druhá však otázka, kolik z jejích účastníků by se dobrovolně obtěžovalo do skutečných volebních místností.
Ihned se ale nabízí i protiargument: Minimální zájem o politiku projevují také starší ročníky – výmluvná byla nízká účast u senátního klání v desátém pražském obvodu i ve volbách do Evropského parlamentu.
Proto by nemuselo znamenat žádnou pohromu, kdyby se k urnám dostavilo i pár přemýšlivých jedinců ve věku šestnáct až osmnáct let.
Poslanec za ODS Marek Benda je naopak zastáncem toho, aby za nezletilé děti mohli volit rodiče, a svůj námět dává do souvislosti s veřejnými dluhy, které sekáme na účet příštích generací. Také Benda ovšem může být ovlivněn utilitárním pohledem: Sám by najednou navíc získal čtyři hlasy.
Na jeho postoji je vedle úvahy o možné diskriminaci bezdětných zajímavé také to, že upozorňuje na rodinu jako specifickou entitu. Představa poslance Bendy je sice zvláštní, ale též upřímná a transparentní.
A teď si představme situaci, že zde smějí volit i šestnáctiletí – ovšem ti se dostanou pod tlak svých rodičů, na nichž jsou existenčně závislí. Skutečně by šlo hovořit o přímém a rovném volebním právu?
Psychologové upozorňují, že v šestnácti jsou mladí snadno ovlivnitelní. To se dá vztáhnout na strany, zájmové skupiny i rodiče. Vedle několika mladých nadšených zájemců o politiku by tak k volbám mohlo dorazit i dost mládežníků zlobbovaných či přímo nakoupených lidmi cizími i docela blízkými.
Ani přes tuto překážku bych však debatu o volebním právu pro šestnáctileté neodepisoval. Časy se mění a i zásluhou moderních technologií jsou mladí leckdy lépe informovaní než jejich rodiče. Co jim však vedle životních zkušeností chybí, je schopnost informace analyzovat a dávat do kontextu, což se týká především těch souvisejících s politikou.
Po zkvalitnění občanské a mediální výchovy na školách by mohla situace dozrát i ke snížení věkové hranice pro volby. Nezmanipulovatelnost se nedá zaručit u teenagerů ani seniorů. Tvrdším oříškem je ale zajištění svobodné volby. Proto dříve, než by se cokoli měnilo, museli by dát hlavy dohromady ústavní právníci, politologové, ale i psychologové a pedagogové.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Český rozhlas
