V Plzeňském kraji v oranžovém dresu vystoupal do hejtmanského křesla bývalý aktivní komunista a profesionální příslušník předlistopadové lidové armády. V Ostravě naopak ČSSD ze svých řad vyloučila stávajícího primátora s minulostí signatáře Charty 77. Věci jsou sice složitější, než jak se zdají na první pohled, ovšem výsledný dojem povrchního mediálního konzumenta je jednoznačný: sociální demokraté se zbavují charakterních jedinců a do popředí se derou staré kádry.

Václav Šlajs je inventářem plzeňské sociální demokracie. Vyzkoušel si stranické funkcionaření, poslancování i lokální politickou dráhu. Žádný skandál na triku nemá. Jen tu minulost. Jakkoliv je Šlajs ochotný o ní hovořit a vysvětlovat, že nesloužil jako politruk, jak je mu podsouváno, je mu to málo platné. Odpůrci v něm vidí symbol minulosti – a nelze jim to vyčítat. Stejně tak je pochopitelné, že na hejtmana jsou kladeny vysoké nároky, zejména morální. I když argument Šlajsových kritiků, že chtějí, aby voliče oslovovala moderní a důvěryhodná sociální demokracie, úplně vážně brát nemusíme. Nezdá se, že by protesty proti hejtmanovi pořádali stejní lidé, takříkajíc „insideři“, jací se třeba v rušných povolebních hodinách postavili za Bohuslava Sobotku. Ostatně i Václav Šlajs byl k Sobotkovi vždy loajální.

Plzeňského hejtmana nejlépe obhájí jeho práce. Vysoké posty zpravidla prohlubují a v plné parádě nasvětlují nejtypičtější vlastnosti svých vykonavatelů – v dobrém i zlém.