Vládnout - častěji v koalici než formou menšinové jednobarevné rady jištěné ze zastupitelstva - nejspíš budou Moravskoslezskému, Olomouckému, Jihočeskému, Středočeskému, Královéhradeckému, Plzeňskému, Karlovarskému, Ústeckému kraji a Vysočině. Na Zlínsku je doplní Strana práv občanů – Zemanovci. Na Pardubicku dala ČSSD přednost Koalici pro Pardubický kraj a Zemanovcům, na jižní Moravě pak lidovcům. Liberecká rada se bez levicových stran obejde úplně, sestaví ji Starostové pro Liberecký kraj a sdružení Změna pro Liberecký kraj.  

Když se sejde Asociace krajů, dorazí pravděpodobně jedenáct sociálně demokratických hejtmanů, naředěných jedním komunistou, jedním starostou z Liberecka a občansko-demokratickým primátorem Prahy.  

ČSSD již před volbami deklarovala, že za přirozené partnery v krajích pokládá levicové komunisty a středové lidovce. Čekalo se jen, jak silné obě partaje budou. V den voleb pak lídři oranžových prozradili, že by uvítali, kdyby krajské rady byly poskládány různě, někde s komunisty, jinde s dalšími subjekty. Červenou kartu vystavili jen ODS, poněvadž velké koalice nejsilnějších stran na pravici a levici jsou programově nečitelné a přitahují k sobě korupčníky a klientelisty.  

Jenže každý kraj je samostatná jednotka a samostatné jsou i tamní stranické organizace. Na doporučení z centra mohou, ale nemusejí brát zřetel. Vysvětlení, proč tak vyhledávaným partnerem je KSČM, spočívá v síle sečtených mandátů. Krajští politici uvažují pragmaticky a zpravidla chtějí skládat rady, které disponují výraznou převahou v zastupitelstvu. Proto nevznikly středolevé koalice ani tam, kde by početně vycházely, ovšem jen s těsnou většinou. Taková povládne například Liberecku - a my budeme moci sledovat, míru její stability.  

Největší pohodlí při formování krajské rady měli sociální demokraté v Jihomoravském kraji. Mohli si vybrat partnery na levici, ve středu i na pravici. Michal Hašek vsadil na lidovce, s nimiž si rozuměl již v předchozím období. Myslel ale patrně i na celostátní souvislosti. Poslední průzkumy volebních preferencí naznačují, že není vyloučeno opakování jihomoravského příkladu ani v Poslanecké sněmovně. Kdyby KDU-ČSL ještě trochu posílila, mohla by s ČSSD dát po volbách dohromady i většinu bez dalšího spojence. Opět by se tudíž zopakoval výběr Lidového domu mezi komunisty a lidovci.  

Pro sociální demokracii je důležité, aby si uchovávala co nejširší koaliční potenciál. Proto je pro ni spolupráce s lidovci na jižní Moravě cenná. A proto též může být převládající oranžovo-rudé zbarvení republiky pro ČSSD nevýhodou. Jinak se ale nemusí znepokojovat. Většině občanů, kteří byli ochotni přijít k volbám, dohody mezi sociálními demokraty a komunisty nejspíš vadit nebudou. Dnes takové uspořádání kopíruje nálady veřejnosti. ČSSD by ovšem měla myslet i na zadní kolečka, tedy na dobu, kdy bude potřebovat i další partaje. Vazba na KSČM by tudíž neměla vést k pálení mostů směrem k ostatním politickým aktérům.  

Třiadvacáté výročí tzv. sametové revoluce celkem přirozeně přitáhlo pozornost k posílení exekutivní odpovědnosti KSČM. Bedlivě sledován bude zejména ústecký hejtman Oldřich Bubeníček, který se stane nejvýše postaveným komunistou v celé zemi. Neměli bychom ale přehlížet mnohem významnější souvislosti nového krajského uspořádání. V první řadě nakládání s veřejnými prostředky, poctivé a transparentní hospodaření. Větší paseku než vyšumělá komunistická ideologie mohou nadělat korupční sklony politiků-šibalů. Zjednodušeně řečeno, aktivní občané by spíše než radikálně levicovou rétoriku měli hlídat, zda se někde prachobyčejně nekrade. Koneckonců i na onom výjimečném Ústecku je možná větší kuriozitou, než komunistický hejtman jeho kontroverzní sociálnědemokratická náměstkyně, jež kraj dosud vedla.  

Vlastně můžeme být rádi, že nyní se mohou komunisté v plné parádě předvést. Pokud se ukáží být řádnějšími správci krajů než politici z jiných týmů, svůj vzestup si zaslouží. V opačném případě jejich hvězda pohasne a příští regionální volby třeba přinesou pestřejší výsledky.