O skutku, při kterém byl policí zadržen, toho Rath svým kolegům mnoho nepověděl. Zato si postěžoval na údajné procesní chyby žalobců a policistů a ukázal prstem na jiné dosud neobjasněné kauzy politiků. Všechny pak zarazila Rathova poznámka, že z nasazených policejních odposlechů dosud kupodivu ještě neunikla pasáž, v níž se hovoří o penězích, volbách a kampani. Víc mazaně nedodal a vystavil své kolegy ze sociální demokracie otázkám, zda s financemi ukrytými do tašky na víno neměli také něco společného.
Rath rovněž opakovaně tvrdí, že nejen v jeho, ale i v ložnicích ostatních politiků by šlo mikrofony vyslídit pikantní informace. Evidentně vychází z toho, že do politiky se vrhají výhradně hráči, kteří se chovají podobně jako on. Žije v podivném světě David Rath nebo nemalá část občanů, jež doufá, že Rathovo selhání bylo výjimkou, nikoliv pravidlem? Chce se věřit první možnosti. Na druhou stranu mi už kdysi vykládal jeden vlivný politik, že mu bylo kýmsi z byznysu naznačeno, aby nevstupoval do vlády. „Nejsi exekutivní typ,“ dozvěděl se o sobě. To lze interpretovat tak, že se neumí otáčet a vydělávat rychlé peníze, ať sobě, nebo své partaji.
David Rath v dlouhých chvílích v litoměřické vazební věznici sepisuje dopisy svým někdejším levicovým spolustraníkům. Hned v několika z nich se objevila dvojsmyslná věta: „Nemám, co ztratit.“ Je to povzdech zlomeného muže, či nenápadná výhružka, že třeba jednoho dne začne mluvit víc, než by bylo druhým milé?
Přestože Rathův poslední projev na sněmovní půdě příliš vzruchu nepřinesl, některé jeho pasáže mohly vyvolávat otazníky. S tím bezpochyby hráč Rath počítá. Mimo jiné je známým vlastníkem dokonalé paměti, jež umí kombinovat a vyvolávat dávno zasuté vzpomínky. Z toho mohou plynout obavy rozpínající se napříč politickým spektrem: Co Rath ještě ví a (ne)poví?
Jiné nepatřičné zkratky se Rath dopustil, když vše interpretoval tak, že se coby přední člen celostátní opozice stal terčem diskreditační kampaně. Chce nám říct: „Šikanovat politiky je cestou do horoucích pekel.“ Paralelně s tím žádal o ponechání imunity, která jej odlišovala od běžných smrtelníků. Nestalo se. Ani u sociálních demokratů, vytrvale opakujících podezření vůči členům a sympatizantům vládnoucích pravicových stran, nenašel zastání. Natolik považují důkazy proti Rathovi za pádné.
Cyničtí hráči zapomínající na očekávání svých voličů do politiky nepatří. Jak je ale odhalit a včas izolovat? David Rath je příkladem člověka, který kam šlápne, zanechá za sebou spory, hádky, spálenou zemi. Smutnou ilustraci skýtá situace v rozkmotřené středočeské ČSSD. Právě ona je symbolem selhání kontrolních mechanismů. Rath ji opanoval tak důkladně, že se nikdo neodvážil veřejně mu oponovat. V jeho okolí byli oddaní pomocníci, lidé slepí a hluší, ale také reptalové na baterky, pro které byly důležitější teplé významné posty než odhalování nešvarů.
Aby se politické strany zbavily podezření, že jsou plné Rathů, měly by samy dbát o přísnost svých stanov a kvalitu práce všemožných revizních komisí. Je nejvyšší čas, aby se otevřely čerstvým členům, promyslely primárky za účasti širší veřejnosti, zabojovaly za posílení významu tzv. preferenčních hlasů u voleb, nabalily na sebe více aktivistických sympatizantů a zprůhlednily své rozpočty, v první řadě ty, co se týkají volebních kampaní. Když se to nepodaří, mohou se dnem i nocí třást, kdy v nich vyroste šibalský hráč Rathových kvalit. Tedy politik inteligentní, pracovitý, cílevědomý a až do překročení určité hranice velmi prospěšný. Za zmíněnou hranicí ale čeká už jen sebestřednost, vypočítavost, touha po moci a penězích a v neposlední řadě obelhávání voličů i spolustraníků. Na takové typy neplatí ani vězení, pro ně je největším trestem odstavení od vlivu.
Tipuji, že David Rath zůstane hráčem před soudem i za mřížemi. A jednoho dne si jistě také pěkně vyhraje se svými paměťmi. Doufejme, že se jich dočkáme v době, kdy budeme s to hodnotit politiku a její aktéry věcněji a s větším nadhledem než dnes.
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
