Končící rok 2020 byl rokem chaosu. Zejména pak chaosu státní správy. Nejen české. Na neefektivitu tuzemské státní správy, tedy její přebyrokratizovanost, roztříštěnost či resortismus, upozorňují mezinárodní srovnávací studie již řadu let. Krize, jakou představuje ta letošní, koronavirová, obnažila tuto neefektivitu ještě více.

První vlna šíření nového typu koronaviru však zaskočila státní správy řady jiných zemí. Včetně těch, které se řadí mezi hospodářsky i institucionálně nejvyspělejší, jako je Německo. Česká vláda si ale na rozdíl od vlád jiných zemí nedokázala udržet do příchodu druhé vlny důvěru obyvatelstva. Nelze však říci, že je to jen vina vlády. Češi jsou historicky známí svým švejkováním – předstíráním poslušnosti a předstíraným plněním povinností.

Také jsme mnozí z nás po první vlně poněkud usnuli na vavřínech. Pozdně zjara však riziko druhé vlny neviděli ani někteří epidemiologové. "Já nevěřím, že bude nějaká velká druhá vlna. Já myslím, že připraveni jsme dostatečně," tvrdil v polovině června v České televizi Petr Smejkal, hlavní epidemiolog IKEM. Jeden příklad za všechny. Ruku na srdce, jen minimum politiků či expertů, co promlouvají ve veřejném prostoru, může tvrdit, že po celý rok 2020 zastávali neměnný názor například na to, jak se má či nemá rozvolňovat, či kdy a kde se mají nosit roušky. Ať už jde o ekonomy, epidemiology, politiky vládní či opoziční, není mezi nimi příliš těch, kteří v daných otázkách zásadně neměnili názor. Těžko pak kabinet kritizovat, že nepostupoval vždy plně konzistentně. Vláda však někdy postupovala až chaoticky, a to už kritizovat lze, zejména při druhé vlně, kdy už měla čas se z chyb poučit – a v mnoha jiných zemích to zvládli.

Přesto je udivující, jak jsou mnozí lidé a média vždy zas a znova udiveni až chaotickým postupem státu, a to právě i ve vztahu k ekonomickým a jiným hrozbám druhé vlny pandemie. Klasicky liberální myslitelé a ekonomové popsali v běhu staletí stohy papíru argumentačně vytříbenými rozbory, proč je stát k neefektivitě předurčen svojí povahou. Kdyby dnes tolik udivení lidé přečetli jen pár stránek jediné z těchto tisíců knih, nemohli by být nikdy tak překvapeni.