Nobelova cena za ekonomii je letos udělena opět jednomu laureátovi, jako naposledy v roce 2015. Míří bezpochyby dosprávných rukou, jelikož její čerstvý nositel, Američan Richard Thaler z Chicagské univerzity, svým rozvinutím takzvané behaviorální ekonomie zásadním způsobem proměnil tvář celé ekonomické vědy. Je jedním z průkopníků současného opětovného uvádění psychologických aspektů do učebnicové ekonomie. Behaviorální ekonomie je totiž právě určitou kombinací ekonomie a psychologie. Toto Thalerovo snažení započalo na přelomu 70. a 80. let minulého století. Dokázal tehdy navázat na výzkum do té doby zveřejňovaný spíše v psychologických odborných žurnálech, který fundamentálním způsobem zpochybňoval plnouracionalitu člověka v rámci jeho ekonomické činnosti a rozhodování. Thaler navazoval například na práci psychologa Daniela Kahnemana, který Nobelovu cenuza ekonomii získal v roce 2002. Zájem o behaviorální ekonomii, spojenou nejvýrazneji, i když určitě ne výlučně, právě s Kahnemanovým a Thalerovým jménem, stoupl během světové finanční krize, jež kulminovala v letech 2008 a 2009. Tato krize byla totiž v podstatě obecně interpretována nejen jako krize ekonomiky, ale i jako krize ekonomie jako takové. Konkrétně byl naléhavěji než do té doby zpochybňován právě třeba zásadní předpoklad mnoha ekonomických teorií a modelů o plné racionalitě člověka v rámci jeho ekonomickéhorozhodování. Thaler a Kahneman ale zpochybnili celou řadu dalších předpokladů aargumentů učebnicové ekonomie (viz příklad z „reálného života“ níže). V období hledání nových přístupů k ekonomii po roce 2008 resp. 2009 zaujímala – a stále zaujímá – behaviorální ekonomie prominentní místo. Tomu nasvědčuje iskutečnost, že jak americká vláda, tak vláda britská po roce 2008 nově ustavily odborné týmy složené právě z behaviorálních ekonomů, které měly zajistit zvýšení efektivity hospodářské politiky. Sám Thaler radil jak americkémuprezidentovi Baracku Obamovi, tak britskému premiérovi Davidu Cameronovi.Thaler je například stoupencem zrušení hotovosti, které by podle něj vedlo kesnížení podílu šedé ekonomiky na hrubém domácím produktu, tedy také k růstudaňového inkasa, což by umožnilo snížit daně.
Příklad Thalerova výzkumu (úryvek z rozhovoru s Lukášem Kovandou z roku 2015):
Před lety jsme s kolegou profesorem DanielemKahnemanem publikovali jednu studii, ve které jsme zkoumali jednání lidí posněhové bouři. Sněhová bouře pochopitelně zvýšila poptávku po lopatách naodhazování sněhu. Ptali jsme se běžných lidí, jestli je fér, že prodejcibezprostředně po bouři využívají situace a cenu lopat zvyšují. Odpověděli, ženení. Vlastně se jim takové jednání prodejců přímo protivilo. Ale standardníekonom prostě řekne, že došlo přesně k tomu, co má prodejce lopat v takovéchvíli dělat – zvýšit cenu a uspokojovat náhle zesílenou poptávku. Jenže vestudii jsme dále doložili, že prodejce, který se tak zachoval a v krajnísituaci zdražil, o své zákazníky nakonec přišel. Náhle zdraženou lopatu si uněj sice ještě se skřípěním zubů koupili, ale pro další zboží se už naučilichodit k někomu jinému. Takže třeba hrábě na jarní práce kupovali ukonkurence, ne u toho, kdo je v zimě naštval zdražením lopat.
Lukáš Kovanda, ekonom
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
