Nic se však nemění na tom, že hypotéky jsou na dně a klesat již dále nebudou. Průměrná sazba hypoték stoupat, nad úrovní dvou procent by měla ocitnout už v prvním čtvrtletí 2017.

Navzdory prosincovému prodloužení programu kvantitativního uvolňování Evropské centrální banky, a to minimálně až do konce roku 2017, představují uplynulé měsíce v globálním měřítku určitý obrat. Centrální banky, nejen ECB, ale třeba i japonská centrální banka, totiž v průběhu roku narazily na limit vlastní nekonvenční měnové politiky. Shledaly, že další snižování úrokových sazeb – hlouběji do záporu – už není efektivní, ba že je dokonce kontraproduktivní. Nastal tedy zmíněný obrat, kdy měnová politika jako prostředek ekonomické stimulace „uvolňuje místo“ politice fiskální. To demonstrují například slibovaná opatření nastupujícího amerického prezidenta Donalda Trumpa, jenž hodlá fiskální expanzi realizovat jak snížením daní, tak rozsáhlou infrastrukturní výstavbou, v objemu až bilionu dolarů. Výnosy dluhopisů reagují na tento obrat růstem. Například právě výnosy amerických vládních dluhopisů se na svém „dně“ ocitly letos v červenci, jejich růst od té doby je dost možná zásadním přerušením téměř čtyřicet let trvajícího trendového poklesu výnosů.

Prostředí rostoucích výnosů dluhopisů je konzistentní s prostředím obecného růstu úrokových sazeb. Ten navíc podporuje růst inflace a inflačních očekávání, jenž je kromě výše uvedeného dán rovněž stabilizací cen ropy. Stabilizaci umožňuje „resuscitace“ kartelu OPEC a ochota – patrná zvláště v posledním čtvrtletí roku 2016 –
jeho členů a Ruska k dohodě o omezení těžby. Ruku v ruce s tím odeznívá efekt meziročního zlevňování cen ropy a pohonných hmot, což výrazně oslabuje protiinflační tlaky.