Stále častěji se tak objevuje otázka, zda současným mocným ochromením ekonomiky – se všemi neblahými důsledky, které to může mít nejen letos – neplatíme až přílišnou daň za opatření pro boj s koronavirem. V nové studii nazvané „Makroekonomie epidemie“, kterou v pondělí publikoval americký Národní úřad pro ekonomický výzkum, odpovídá tým ekonomů z USA a Německa. Jedná se o zřejmě první akademickou studii, která již modeluje přímo různé ekonomické dopady opatření zaváděných v těchto týdnech a dnech v souvislosti s onemocněním Covid-19.

typu nuceného přechodu na „práci z domova“ či zavírání škol, obchodů, restaurací i továren z makroekonomického hlediska znamenají, že lidé odpracují méně hodin a vykážou slabší úroveň spotřeby. Zároveň se ovšem dále snižuje podíl nakažených a zemřelých. Z modelového příkladu USA vyplývá, že vládní opatření v optimálním případě zachrání zhruba 600 tisíc lidí. To kromě jiného znamená, že dlouhodobě méně klesne počet opracovaných hodin, neboť i zemřelých je výrazně méně. Recese je pochopitelně výrazně hlubší než bez vládních opatření, místo devítiprocentního propadu vykazuje spotřeba propad 21procentní. Zároveň však dlouhodobě nedochází k tak výraznému trvalému propadu odpracovaných hodin, a tedy celkového výkonu ekonomiky, což postupně kompenzuje ztrátu způsobenou hlubší recesi. Bez ohledu na humánní dimenzi tak restriktivní vládní opatření mají dlouhodobě i svůj smysl čistě účetně-ekonomický.