Je večer, slunce se pomalu chýlí ke spánku. Šeří se. Přicházející muži se shlukují okolo ohniště. Pak – bez domluvy – jeden z nich připraví a zapálí oheň z věcí, které dobře hoří a nečoudí. Muži si sedají okolo ohně a začínají s přípravou obřadu pití atáji, což je silný černý sladký a posilující čaj. Když se v ohništi objeví žhavé uhlíky, jeden z nich je bere do holých prstů a vkládá je do speciální nádoby, na kterou položí nádobu s vodou. Červená konvička, ošlehaná plameny, tiše přede. Muži se baví, vyprávějí si příhody dne. Všichni čekají na večeři, která přijde zanedlouho…

Pokud chcete nějakou zemi blíže poznat, měli byste v ní alespoň nějakou dobu žít. Z tohoto úhlu pohledu tedy nemohu říci, že bych Afriku znala. Při návštěvě Senegalu jsem ale alespoň dotek tohoto divukrásného, barevného, nespoutaného i v mnohém omezeného kontinentu pocítit mohla. Odnesla jsem si zejména dojmy a nálady, jež je neradno podceňovat, ale naopak je třeba je přijmout. Měla jsem možnost účastnit se tanečního workshopu v africkém Senegalu, v sídle lektorky poblíž umělecké vesnice s názvem Abene, která leží v provincii Casamance na břehu oceánu.

Neobřezanou ženu žádný muslim nechce

Devadesát procent obyvatel Senegalu je muslimského původu. V místě, kde jsme pobývali, se ale spíše praktikoval animismus, kombinovaný s islámem. Povinností muslima je mimo jiné modlit se několikrát denně ke svému bohu. Za dobu našeho pobytu jsme neviděli jediného černého umělce, který by tak činil. Možná se modlili někde v ústraní, ale moc tomu nevěřím., Podle slov jednoho místního hudebníka se muži údajně přes týden modlí doma. V pátek odpoledne se však ve větších městech přeruší práce, aby se všichni mohli sejít v mešitě. A opravdu, v den našeho odjezdu, ve zmíněný pátek, svolával naléhavý hlas muezzina věřící muslimy do mešity. Nesl se prostorem, volání se vznášelo nad našimi hlavami jako znamení, že jsme v muslimské zemi. Součástí tamní kultury je bohužel i ženská obřízka a tento příšerný zvyk zřejmě nepůjde jen tak vymýtit. Muslimové jej přijímají jako skutečnost a asi o něm příliš neuvažují. Praktikovali ho už jejich prarodiče, rodiče, stejné to bude s nimi i s jejich dětmi. Dívky prý zákrok podstupují dobrovolně (?), protože neobřezanou ženu údajně žádný muslim nechce.

Zapuzená manželka se musí vzdát dětí

Ženy zde ostatně nemají na růžích ustláno. Muslim může mít až čtyři ženy, ale všechny je musí uživit, zaopatřit je. Má ale i právo ženu zapudit, pokud se mu znelíbí či najde nějaký pádný důvod k tomu, aby to udělal. Zapuzená manželka je donucena opustit manželův dům, ale děti mu musí nechat. Ty prý náležejí otci a stará se o ně jeho rodina. Když se v Senegalu žena vdá, odejde do domu svého muže, kde jí náleží postavení služky, řekli bychom my. Slouží matce svého muže a dalším ženám v domácnosti. Pokud se ožení muž, přivede si ženu do svého domu a čeká ji stejný osud jako ostatní ženy. Manželství je nicméně pro tamní ženy způsob, jak přežít, jak si zajistit přežití. Je logické, že Senegalky mají zájem o bohaté muže a nikoliv o chudé umělce. Hlavním a největším úkolem ženy je pak rodit muži děti, čím více, tím lépe. Muž zajišťuje pro všechny obživu. Když jsme se bavili s místními umělci, většinou mladými hochy, více méně všichni tvrdili, že jim otec už zemřel. Těžko říci, zda to byla pravda, zda je práce v Senegalu tak vysilující, že muži rychleji umírají a ženy je přežívají. Bylo možné si všimnout, že pro syny je jejich matka bohyní a dělají všechno pro to, aby jejich matka byla spokojená. Alespoň to říkají, takové řeči jsem zaslechla několikrát.

Několik hodin šlechtění a pak hurá na párty

Senegalci se rádi zdobí, rádi se šlechtí. Dbají na sebe. Nelitují času a stráví několik hodin úpravou svého zevnějšku, než se třeba večer vypraví na párty či do společnosti. Senegalky a černošky obecně chtějí dlouhé vlasy, nejlépe rovné. A milují paruky. Byla jsem svědkem toho, jak sličná černá žena s nádhernými světlými vlasy uprostřed tance odhodila z hlavy paruku, případně jí sama odlétla, aby se mohla vnořit do víru divokého afrického tance. Ženy nosí překrásné pestrobarevné šaty z afrických látek, ty vdané mají na hlavách uvázané čepce. Na zádech jim spí dítě. Kočárek jsme za celou dobu neviděli žádný, děti jsou uvázané v šátku na zádech matek. Není výjimkou vidět ženu s dítětem, která nese obrovský koš naložený zbožím na hlavě. Kráčí důstojně a jistě.