Pokud se jim nabídne jen pomocná práce ve strojírenství (odvoz třísek od obráběcích strojů, dělník ve skladu apod.), tak není zjištěno, zda tyto pomocné práce u nás s nízkým výdělkem budou chtít vykonávat. V západních zemích EU si za posledních 5 let našlo práci jen 20% emigrantů a to o něčem svědčí. Nevím, zda pan ministr Jiří Dienstbier, nebo zástupci neziskových organizací zaměřených na pomoc migrantům, jsou vyučení v některém Svazem průmyslu ČR požadovaném strojním oboru, zda vůbec vědí, že vyučit někoho obráběčem kovů trvá 3 roky a před tím se musí naučit česky.
Sám jsem v totalitě pracoval jako brusič v ČKD Naftové motory v Praze 5, jako obráběč na transferech v automobilce Škoda Mladá Boleslav nebo jako svářeč v Akumě Mladá Boleslav, vždy jako úkolový dělník. Jsem vyučený soustružník kovů se strojní maturitou a po roce 1989 jsem byl prvním manažerem SOU v ČSFR v SOU strojním ČKD v Praze 9. Vím tedy oproti teoretikům z různých státem dotovaných neziskových organizací, kteří nemají znalosti z dělnické praxe, protože se nikdy jako kvalifikovaní dělníci neživili, o čem mluvím i jak náročné jsou kvalifikované dělnické strojní obory. V letech 1992- 4 jsem zde zastupoval největší německou vzdělávací i rekvalifikační společnost FAA Hamburk a tak vím, že ani v Německu není možné z bývalého prodavače banánů, pohlednic nebo triček vychovat za pár měsíců kvalifikovaného soustružníka, svářeče, ale ani instalatéra. Navíc u nás bývalý ministr školství Ivan Pilip zrušil v nulté vlně privatizace našeho školství 108 učilišť. Plně chápu zájem mnoha neziskových organizací zabývající se péčí o emigranty o co největší počet uprchlíků u nás, když jak přiznaly v televizi 70-80% státních dotací jde na jejich výdaje a mzdy. Odborná rekvalifikace naprosté většiny emigrantů bude žádoucí a nutná, ale je nutné od uprchlíků vědět, zda požadované práce, včetně rekvalifikace, budou ochotni u nás vykonávat.
Celkem 104 000 volných pracovních míst na našem trhu práce je výzvou, ale je nutné se podívat jaké pracovníky s jakým vzděláním a někdy i s požadovanou případnou praxí naše podniky marně hledají. Nelze proto slibovat, že 15 000 uprchlíků u nás najde práci, když nevíme, zda nejen neziskovými organizacemi nabízené kurzy češtiny, ale hlavně delší potřebnou odbornou rekvalifikaci i nabízené dělnické povolání budou chtít běženci zde vykonávat a zda vůbec budou chtít u nás zůstat. A má náš stát připraveno ubytování, nebo byty pro rodiny, pro takový počet uprchlíků v místě jejich budoucí práce?
Jinak kvalifikovaní zámečníci, montéři, svářeči, zedníci nebo švadleny z Vietnamu, s předchozím základním kurzem češtiny ve VSR, mohou našemu průmyslu rychle legálně na základě zaměstnaneckých karet pomoci a stačí jim u nás jen ubytovna. To pro srovnání.
Autor komentáře je předsedou Česko-vietnamské společnosti - www.cvs-praha.cz
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
