Velká Británie požádala o svolání mimořádného zasedání rady bezpečnosti OSN. Představitelé členských států NATO se předhánějí v tom, kdo dříve a jasněji deklaruje svojí podporu a ochotu položit život za starou dobrou Anglii. Ruská strana považuje celé jednání za nepřátelský akt, protože pro případ napadení chemickou látkou je mezinárodní konvencí popsán postup, kterým se mají státy řídit. Takový postup směřuje k tomu, aby došlo k objektivnímu vyšetření incidentu.
Pokud by měla Velká Británie zájem na objektivním vyšetření incidentu, existuje celá řada instrumentů v rámci platné konvence o zákazu chemických zbraní. Namísto nic neříkajícího a teatrálního ultimáta se Velká Británie měla k RF obrátit s požadavkem poskytnout jí (v desetidenní lhůtě) veškeré informace, včetně vzorků a údajů o zakázané látce. Pokud by jí ruská strana nevyhověla, vyšetřování by převzala Organizace pro zákaz chemických zbraní, jejíž experti by incident začali nezávisle vyšetřovat.
Je pravda, že agenta „Novičok“ vyvíjel někdy v osmdesátých letech SSSR. Jeho zásoby však byly po roce 1993 v souladu s konvencí likvidovány. O existenci této látky mělo britské publikum široké povědomí, neboť příběh, vzdáleně podobný tomu, co se údajně odehrálo v kauze Skripal, byl předmětem poslední série britského seriálu „Protiúder“, která byla odvysílána na konci minulého roku. Nervově paralytickým jedem „Novičok“ měl být podle tvůrců, za pomoci bomby kontaminován terminál letiště v Minsku.
Hysterie, která se nyní v přímém přenosu odehrává, nenechává na pochybách, že posledním, o co by v této chvíli šlo, je vyšetřit, co se doopravdy stalo. Jediné, co je v této chvíli jisté, je, že byl otráven bývalý agent FSB Sergej Skripal se svou dcerou Julií. Sergej Skripal byl v roce 2004 usvědčen, že předával informace anglické rozvědce, za což byl v Rusku odsouzen. Později byl vyměněn za 4 ruské agenty, zadržené v USA, mimo jiné krásnou Annu Chapman, Andreje Bezrukova a jeho ženu Jelenu. V rámci procedury výměny mu byla udělena milost, Rusko k němu tedy nemělo (alespoň formálně) žádné pretenze.
Vzhledem k tomu, že vyšetřování je logicky teprve na počátku, musí existovat mnoho verzí, přičemž ta, která je nyní vydávána Britskou vládou za téměř pravdivou, je ve skutečnosti tou nejméně pravděpodobnou. Existuje pro to několik důvodů: Pochybnosti vyvolává především výběr agenta. Jak je obecně známo, Velká Británie je místem, kde se shromažďují Rusové, kteří, z nějakého důvodu, nemohou pobývat ve své domovině, většinou proto, že tam, kradli nebo se dostali do jiných konfliktů (například pan Litviněnko, Boris Berezovskij, Badri Patarkacišvili atp.), některým z nichž byli odsouzeni dokonce k trestu smrti či k dlouholetému vězení. Takovým existencím poskytuje Velká Británie obvykle azyl nebo je alespoň nevydává. Pro Anglii, která tak často vystupuje v roli světového mravokárce, jsou ruské špinavé peníze zřejmě cennější, než právní principy. Proto je ostatně okolo 20 procent londýnského trhu s nemovitostmi obsazeno ruskými vlastníky.
V pořadí bývalých agentů, na jejichž likvidaci by měla Moskva zájem, však zaujímá pan Skripal, evidentně jedno z posledních míst. Je to celkem logické. Agenti, kteří by disponovali informacemi, které by mohly ještě nějak příslušnou zemi ohrozit, se nevyměňují.
Dále je velmi nepravděpodobné, že by Moskva měla v nynější situaci zájem na jakémkoliv zhoršení vztahů se západem, který by taková „velkolepá“ poprava způsobila. Způsobů, jak zabít Skripala potichu by bylo určitě nepřeberně. Přitom je zřejmé, jak přišla ceremoniální poprava bývalého agenta vhod samotné Britské vládě, která, jak je zřejmé, má zájem na jediném, a to maximálně této události využít ke zhoršení vztahů s Ruskem. Spíše to vypadá tak, že současné události ve Velké Británii jsou cílenou protiruskou kampaní. Připomeňme si, že ultimátem Srbsku poté, co byl zastřelen arcivévoda, začala první světová válka. Přitom Rusko a Velká Británie jsou jadernými mocnostmi. A pan Skripal není arcivévodou. Nechci tvrdit, že poprava Skipala musí být nutně operací „pod falešnou vlajkou“ ze strany britské rozvědky, i když nápadně připomíná výstup Colina L. Powella na půdě OSN, kdy mával zkumavkou obsahující údajný Antrax a ukazoval nesmyslné prezentace, které zobrazovaly údajné centrifugy na obohacování radioaktivního materiálu na návěsech kamionů. Obě tyto zločinné lži byly jedním z důvodů k invazi do Iráku, která si vyžádala miliony mrtvých. Může se jednat i o kriminální akci osob, které se mohly v 90 letech některých zakázaných látek zmocnit a nyní rozehrávají své vlastní hry. A nakonec se může i ukázat, že nervově paralytická látka nebyl Novičok, ale úplně jiný agent.
Celý incident znepokojuje tím, nakolik je využit k koordinovanému nástupu na Rusko, ke kterému zřejmě u našich západních spojenců nechybí ani chuť ani vůle. Jediné, co ještě naše představitele drží na uzdě, je zřejmě pud sebezáchovy. Ale i s tím to může být všelijak. Nechci zbytečně dehonestovat, z mého pohledu šílenou, Theresu May s jejím extravagantním zevnějškem, ani Borise Johnsona, který mezi diplomaty vyniká spíše jako odstrašující příklad. Připomeňme si, že paralelně probíhají změny i v administrativě USA. Ministra zahraničí Rexe Tillersona včera nahradil ve funkci Mike Pompeo, přičemž tato akce již dostala příznačný název „REXIT“. O svém odvolání se dozvěděl, jak jinak, než prostřednictvím Twitteru. Do čela CIA byla současně jmenována Gian Haspelová, nechvalně proslavená mučením vězněných osob v Thajsku. Ani výše zmíněná analogie s Irákem není náhodná. USA již na půdě OSN otevřeně vyhrožují zostřením konfliktu v Sýrii (bombardováním Damašku), přičemž z pohledu mezinárodního práva není jasné, co tam jejich armáda dělá. Pokud k tomu dojde, bude to znamenat přímý střet armád RF a USA, kterému se vždy snažily tyto velmoci vyhnout. Pokud se dnes svět dostává do moci psychopatů, měli bychom si uvědomit, že je to problém, který se nás zatraceně týká. Rusko určitě není svaté, ale problém je nyní, zcela evidentně na naší straně. Západní civilizace se dosud vyznačovala schopností sebekritiky, která se projevovala mimo jiné v obrovském mírovém hnutí proti válce ve Vietnamu a v Koreji. Rovněž v případě Karibské krize si mocnosti uvědomovaly čáru, za kterou nelze zajít. Dnes to vypadá, jako by se západní politici zbláznili a veřejnost nechápavě nebo prostě hloupě mlčí.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
