Nemá smysl rozebírat teze ruského prezidenta ohledně ekonomické situace a vnitropolitických záležitostí. Jednak se našich čtenářů víceméně netýkají a navíc má na ně každý už dopředu vytvořený svůj vlastní názor. Poselství ruského prezidenta mělo v tomto roce mimořádný, téměř osudový nádech, který připomněl, nakolik se svět přiblížil k nebezpečí svého zničení v důsledku vojenského konfliktu. Ruský prezident připomněl, že v roce 2002 USA a jejich spojenci ukončili dohodu o omezení protiraketové obrany, která do té doby zajišťovala rovnováhu ozbrojených sil v důsledku existence tzv. zaručeného vzájemného zničení, jež by nastalo při odvetném úderu na jaderný útok proti některé z bojujících stran.
Sovětsko-americká dohoda z roku 1972 dávala každé ze smluvních stran právo zabezpečit protiraketovou obranou pouze jednu oblast. V SSSR byla protiraketová obrana zaměřena na obranu Moskvy a okolí, USA se rozhodly chránit raketovou základnu Grand Fox. Tato dohoda rovněž zaručovala, že žádná ze stran nepoužije jaderné zbraně jako první.
Kinžal
USA uvedenou dohodu vypověděly a umístily prvky protiraketové obrany, namířené proti Rusku na území Aljašky, Kalifornie, Polska, Rumunska, v plánu je umístění částí systému v Jižní Koreji a v Japonsku. Kromě toho je částí protiraketové obrany i námořnictvo (5 křižníků a 12 torpédoborců v bezprostřední blízkosti ruského pobřeží). Diskuze o umístění částí systému globálního protiraketového deštníku se vedla i u nás.
Jednostranné vypovězení dohody bylo americkou reakcí na oslabení strategického protivníka. Sovětský svaz se v roce 1993 rozpadl a ještě 10 let poté se zdálo, že nástupnické Rusko nebude schopno dostatečně modernizovat armádu. USA se protiraketovou obranou pokusily vybudovat prostředek k eliminaci nebezpečí odvetného úderu ze strany Ruska. Pokud by byl tento pokus úspěšný, získaly by USA ve vojenské oblasti úplnou hegemonii. Existuje i možnost, že pokud by Rusko nepodniklo kroky k upevnění své obranyschopnosti, bylo by v budoucnosti ze strany USA napadeno. Za připomínku stojí, že USA jsou dodnes jedinou zemí, která jaderné bomby ve válečném konfliktu použila a ještě v 50. letech existoval dobu plán na napadení Sovětského svazu, od kterého bylo naštěstí upuštěno poté, co vyšlo najevo, že SSSR rovněž disponuje jadernými zbraněmi a je schopen provést odvetný úder.
Supertorpédo
Jak uvedl ruský prezident, 15 let pracovali ruští vojenští inženýři na adekvátní odpovědi vzniklému nebezpečí, která je nyní na světě. Ruský prezident představil novou koncepci obrany RF a v rámci ní nové typy zbraní, proti kterým je veškerá protiraketová obrana neúčinná.
Koncepčně zcela nový je systém, nazvaný „Sarmat“. Mezikontinentální raketa, vážící 200 tun má mimořádně dlouhý dolet a kromě toho i velmi krátkou aktivní část letu, což znesnadňuje její zaznamenání protiraketovými systémy. Může atakovat USA po libovolné trajektorii (například přes Antarktidu. Dále byla představena nová raketa s plochou dráhou letu s jaderným pohonem. Raketa dosahuje hyperzvukové rychlosti, má neomezený dolet a je schopna se vyhnout zónám protiraketové obrany. Raketa může manévrovat v podstatě neomezenou dobu. Jaderný pohon byl použit také pro podvodní supertorpéda, která mohou zasáhnout nejen námořní, ale i pobřežní cíle. Tyto systémy jsou bezpilotní a neexistuje proti nim protiobrana.
Jaderný motor má mimořádně malé rozměry (100 krát menší než reaktor v jaderné ponorce). Torpéda budou vypouštěna ze strategických ponorek. Tyto systémy zatím nemají název, Ministerstvo obrany na něj vyhlásilo celonárodní soutěž.
Hyperraketa
Dalším esem v rukávu ruské armády jsou hyperzvukové zbraně dosahující rychlosti až 20 Mach, při které mohou manévrovat a vyhnout se tak protiraketové a protivzdušné obraně. Tyto rakety jsou již nasazeny v bojové pohotovosti a nazývají se Kinžal.
Není zároveň pochyb, že USA buď vyvíjejí nebo již disponují podobnými prostředky, jaké má dnes Rusko. Je zřejmé, že technika nespí a přední vynálezy se i nadále využívají nikoliv pro blaho lidstva, ale k našemu zničení. Stále se zvyšující rychlosti, efektivita a ničivost nových zbraní, společně s vývojem nových technologií, jako jsou neuronové sítě a umělý rozum, nás neodvratně přibližují k hranici, kdy pomyslný jaderný knoflík nebudou mačkat prezidenti ale nebezpečí vyhodnotí počítač.
Sarmat
Zamrazilo, když ruský prezident v samém závěru své řeči sdělil, že Rusko odpoví jaderným útokem na jakýkoliv jaderný útok nejenom proti Rusku ale i proti jeho spojencům. Reagoval tak na prohlášení americké strany ohledně možného nasazení jaderných zbraní v lokálních konfliktech, kterých se USA účastní. Reakce Ruska je pochopitelná a v podstatě i správná. My, jakožto členská země NATO, bychom si rovněž měli uvědomit naši spoluodpovědnost za globální bezpečnost, která se nezvýší papouškováním našim spojencům a nákupem amerického vojenského šrotu. Měli bychom našim americkým a německým spojencům chladit hlavy a připomínat, že plány na přemožení Ruska měli Hitler i Napoleon, nicméně jeden i druhý si vylámali zuby. Vojenský konflikt USA a Ruska dnes by měl za následek konec naší civilizace a možná i lidstva jako takového. Rozmyšlení na dané téma může pomoci americký film „On the beach“, který ukazuje nelehký a nedlouhý život obyvatel Austrálie, kteří přežili jaderný konflikt. Na druhou stranu, vzestup vojenského a politického vlivu Ruska je pro nás dobrou zprávou. Nikoliv proto, že bychom se měli či chtěli ocitnout pod jeho vlivem, nýbrž z toho důvodu, že zvyšuje naději, že pokud nebudou mít naši spojenci garantovanou světovládu, možná se i k nám budou chovat poněkud vlídněji a s menší přezíravostí.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: PV
