Při ohlédnutí do historie našeho rodného kraje, setkáváme se pravidelně s několikero kapitolami, jež zapsaly se do národa navždy černým písmem a zanechaly hromadu křivdy, bolesti a potupy. Přes tyto skutečnosti, přes epidemie moru a cholery, jež po léta sužovaly zdejší lid, přes rozsáhlý hladomor v 18. století, jenž připravil o život více než desetinu obyvatel Čech, přes vpády cizích vojsk a válečné konflikty, přes období zahalená do hávu totalitních režimů, přes veškerá ta utrpení nás po celou existenci provázelo něco, co posilovalo naše duše. Byla to patrně nezlomná vůle těžce zkoušeného národa, která zapříčinila, že dokázal vždy povstat z popela silnější a pevnější. Svědky oněch hrozných událostí staly se generace našich dědků, ale také dědci jejich dědků, kteří už dávno spí svůj věčný sen. Když zde však ještě byli, vyprávěli svým potomkům, a právě tak šířily se ony příběhy, jimiž psány byly naše chaotické dějiny, dále mezi člověčenstvo. A děje se tomu tak nadále, že současníci snaží se zachovat zprávy o událostech prožívaných, konajíc tak snad i pro poučení a výstrahu pokolením budoucím.