Ta správná cesta…

Cesta druhého českého politika komentována v podstatě není. Dotyčný si ji hradí sám, ač má údajně reprezentovat Českou republiku, a nikoli své soukromé zájmy. Polemiku ovšem tento politik svým jednáním nevyvolává. Americký velvyslanec je s jeho cestou spokojen – a nijak mu ji nerozmlouvá. Co je cílem této cesty, se můžeme pouze dohadovat. Každopádně se ale blíží ratifikace TTIP, smlouvy, která může radikálně omezit práva občanů v zemích EU. Bavíme se především o postavení zaměstnance na pracovním trhu, který bude zaměstnavateli ještě více než dosud vydán na (ne)milost. Dále pak o posílení postavení nadnárodních korporací, které budou hrozit arbitrážemi – a tím si diktovat podmínky hry. Ještě o něco více vzroste vliv farmaceutické lobby. Podpora maximalizace zisku nadnárodních korporací pak příliš neprospívá ani ochraně životního prostředí.

Celkově lze TTIP označit za krok k eliminaci demokratických principů ve prospěch nadnárodních koncernů.

První místopředseda vlády pro ekonomiku a ministr financí, Andrej Babiš, se v listopadu 2014 v Praze setkal s Ignaciem Garciou Bercerem, hlavním vyjednavačem dohody TTIP (Transatlantické obchodní a investiční partnerství) a ředitelem Generálního ředitelství pro obchod při Evropské komisi.

„Uvědomujeme si, že jde o dohodu mimořádného významu, která usnadní přístup malých a středních firem z České republiky na americký trh, kde v současnosti naráží na překážky nejen celní, ale i regulatorní a byrokratické. Netarifní překážky jsou komplikací například pro automobilový průmysl, který je pilířem naší ekonomiky. Proto jsem pana Bercera ujistil o maximální součinnosti Ministerstva financí ČR“, zaujal tehdy Babiš ke smlouvě TTIP naprosto kladný vztah. Jakoby zde snad ani žádná negativa a rizika nebyla.

Bohuslava Sobotku, který odsoudil Zemana za „unáhlenou a přemrštěnou“ reakci na „radu přítele“ Schapira, nijak nezaráží, že si ministr financí hradí oficiální zahraniční cestu: „Je to krok správným směrem. Jako ministr financí by se Andrej Babiš měl aktivněji zapojovat do ekonomické diplomacie a získávání investic.“ Holt není nad to vědět, který krok je „chybný“ – a který je činěn tím „správným směrem“.