Na jedné straně budou jedinci, kteří budou mít pro sebe moře pitné vody – a na straně druhé žíznivějící miliony, které na ni jednoduše nebudou mít. Jedni budou mít prostředky na skupování celých nemocnic – a jiní nebudou mít na základní léky, aby přežili. Jedni budou mít tolik, aby vytěžili nerostné bohatství celé země – a mnozí další nedají dohromady prostředky, které by zabránily ekologickým katastrofám.

Pokud nějaký systém funguje tak, že produkuje takovéto rozložení, je z logiky věci závadný. Prospívá totiž zájmům minimální části populace – a pro její většinu představuje zhoubu.

Evropa, USA, Rusko, Čína – všichni se potýkají se závažnými sociálními problémy s tím, že u každého je trochu jiná forma – ale přibližně stejná podstata. Kola neoliberalismu se čím dál více zadrhávají. Politické strany nemají v podstatě koho oslovit – a jedna jako druhá se upínají k nadnárodním lobby, jen aby si ještě po volbách škrtly.

Uvažuje se o nových velmocenských paktech – a jen tak na okraj se plánuje ještě větší zastřihávání křidélek těm, kteří již dávno žádná křídla nemají.

Smlouvy jako CETA, TPP a TTIP mají dát ve svých důsledcích zelenou nadnárodním korporacím a jejich cílům, a eliminovat nežádoucí účinky čehosi, čemu se říkalo demokracie a občanské svobody. Tato slova jako taková ještě z našich slovníků patrně nevymizí, ale jejich obsah se vytrácí již dávno.