„Když se zbavíme strachu, zbavíme se problémů. Tak se strachu zbavme. Strachu z minulosti, z toho, že neuspějeme, z toho, co kdo o nás zase napíše, strachu z nás samých. Nebojme se, máme pravdu. Selhali jste? Já jsem tedy neselhal. Řídí vás nějaký kmotr? Mě ne. Ukradli jste něco? Já tedy ne.“

Fialovo odstřižení od minulosti by bylo dojemné, kdyby ovšem na hony nezavánělo hrdým přihlášením právě k oné minulosti, vroubené podivným financováním pomocí Pepy z Hongkongu, Lájose Bácne či Radjiva M. Sinhy.

„ODS je stranou, která pod vedením prvního předsedy Václava Klause vedla a úspěšně dovedla tuto zemi ke standardní parlamentní demokracii. A já se ptám: která jiná strana u nás má lepší tradici? Navazujme na ni, važme si ji, nestyďme se za ni a buďme naplno tím, čí máme být.“

Jistě, važme si tradice, která zahrnuje divokou kupónovou privatizaci, jež sloužila jako výtah k moci pro různé mrázky, pitry a jim podobné. Tradice, která nahrávala do karet janouškům a rittigům. Tradice, která vyústila v rozsáhlou prezidentskou amnestii, jež znemožnila dotažení závažných hospodářských kriminálních kauz do konce.

Kromě výzvy, aby se politici ODS nebáli, zazněl z úst předsedy ODS další důležitý apel. Není nad to vymazat svou paměť. Zapomenout, co se zde dělo v 90. letech. Zapomenout, co se dělo za vlády ODS, TOP09 a Věcí veřejných (později nikým nevoleného subjektu LIDEM). Máme se přece nejlépe, jak se můžeme mít – tak proč si na něco stěžujeme? Copak není báječné, kolik z nás skončilo v exekuční pasti, kolik z nás nemůže zavadit o zaměstnání – a přesto by pracovat chtělo, kolik z nás přemýšlí, jak uživí rodinu a co bude zítra?
Tyto lidi ovšem Petr Fiala na svých dovolených nepotkává.