Jsem přesvědčen, že v době, kdy Svatopluk Kalužík (Parlamentní listy, 28. 3. 2015) - a s ním řada dalších – dehonestuje všechny odpůrce americké vojenské kolony na našem území nálepkou „duševně omezených“ či „placené páté kolony“ a slovy: „Vysvětlení je snad v tom, že je tady nezanedbatelná placená pátá kolona, která pracuje pro Rusko. Ze zkušenosti vím, že u nás bohužel existuje spousta duševně omezených lidí, ale nějak nemohu uvěřit, že by jich bylo tolik samo od sebe. Toto hnutí je placené a tvoří je zčásti agenti, zčásti agenti nepřímí. Těch opravdu přesvědčených antiamerikanistů je snad menšina a je mi jich líto. Proti lidské blbosti se bojuje těžko, oni nestojí o informace a nemá smysl jakkoli argumentovat. Argumentů je ale dost, zkušenosti z první i druhé světové války, následná studená válka, to vše by mělo stačit, aby člověk viděl situaci jasně“, a kdy Zdena Mašínová (Parlamentní listy, 27. 3. 2015) vysloveně uráží veřejného činitele a velitele ozbrojených sil a nabádá k násilí proti jednotlivci: „Je ostuda, že ten ožrala z Hradu jede do Moskvy.

Bude tam sedět se Severokorejcem a jinými individui a dívat se na přehlídku vojsk, která se po čtvrt století chovají tak, jak se chovají třeba na Ukrajině. Někdo by ho měl na Hradě vyhodit z okna," je zapotřebí dát najevo, že tu jsou lidé, kteří nesouhlasí ani s politikou Kremlu, ale ani s agresivní politikou Západu, kde často bije do očí její pokrytectví. Pan Kalužík zjevně nečetl zprávu organizace International Physicians for the Prevention of Nuclear War (IPPNW, Lékaři proti jaderné válce), v níž se odhaduje, že počet obětí agresivní politiky USA (pod záštitou tzv. boje proti terorismu) se pohybuje někde mezi jedním a dvěma miliony lidí. Na tuto „nepříjemnost“ pohlížejí někteří (např. Petr Pithatr) zřejmě jako na politováníhodné „packalství“ s tím, že to ale vlastně pachatelé „myslí dobře“.
Obávám se, že heslo „Myslíme to dobře“ vyznívá v tomto kontextu a v kontextu zpráv o mučeních a odposleších ještě hůře než kdysi Grossovo slavné motto: „Myslím to upřímně“.

Jsou zkrátka věci, které omlouvat nelze. Stejně jako není možné z loupežné vraždy či z vraždy bezbranného svázaného člověka (v jakékoli době) udělat „hrdinský čin“.

Považuji za důležité, aby po světě zněl čím dál více hlas odsuzující válku a kruhy, které ji v zájmu svých zisků chtějí vyvolat. Hlas, kterému nebude možno podsunout nějaké postranní úmysly jakýchkoli agentů. Hlas, jenž nás bude spojovat bez ohledu na hranice a jenž všem bez rozdílu vzkáže jediné: Strčte si vaše zbraně a vaši válečnou štvavou rétoriku – někam. Však my, lidé, se už spolu nějak domluvíme. A že nás zastánci války a agrese budou bez rozdílu házet do pytle označeného cedulkou „Agenti a blbci“? Na nálepce nezáleží, důležité je, co prosazujeme, co požadujeme – a s čím nejsme ochotni se smířit. Aspoň bude jasné – černé na bílém – pro koho (ne)znamená boj proti válce „blbost“.