Sladěný krok akademické fronty

Řekne-li se slovo fronta, vybavím si kromě pověstné „Fronty na maso“ (označení pro bývalý Stalinův pomník na Letné) či tolik omílané fronty na banány před rokem 89, zejména sveřepý šik kulturní fronty v prezidentské kampani nebo semknutou frontu akademickou po 17. listopadu 2014, kdy všichni „akademici“ jako jeden muž schvalovali červené karty a házení vajec na Zemana jako oprávněnou formu protestu. Když se Tomáš Zima osmělil říci, že vejce nepovažuje za nejšťastnější argument, akademická fronta zamručela, a Zima srovnal krok s tím, že jeho námitky byly pouze kosmetické, a jinak s ostatními ve všem podstatném souhlasí.

Mručení akademiků opět sílí. Zeman odmítá jmenovat tři nové profesory, neboť má pochybnosti ohledně jejich morálního profilu. „V případě docenta Eichlera je to působení v propagandistických útvarech Československé lidové armády před rokem 1989 a v případě docenta Ošťáďala jsou to kontakty na Státní bezpečnost před rokem 1989," sdělil důvody prezidentova postoje jeho mluvčí.

U Jiřího Fajta se podle Zemanova mluvčího jedná o informace Mladé fronty Dnes, která loni napsala, že Národní galerie chtěla od Komerční banky, aby část sponzorského daru sloužila jako příspěvek k Fajtovu ředitelskému platu. Fajt v minulosti prohlásil, že tato alternativa spolupráce veřejného a privátního sektoru je běžná v zahraničí i českém akademickém prostředí. ČTK řekl, že přípravu smlouvy konzultoval s ministrem kultury Danielem Hermanem, a nakonec od tohoto záměru upustili.

Skutečně má být zcela nepodstatné a nezajímavé, zda pan profesor není spojen s praktikami, které jsou možná legální, ale silně za hranou morálních kritérií? Není lepší nejprve různá podezření vyvrátit, a teprve potom dotyčného profesorem jmenovat? Nač ten spěch?

„V letech 1995-1998 byl Jiří Fajt zástupcem generálního ředitele Národní galerie. Úřadování tehdejšího managementu, v němž hrál rozhodující roli triumvirát generální ředitel Martin Zlatohlávek, jeho statutární zástupce Jiří Fajt a ekonomický náměstek František Šulc, skončilo v roce 1998 vyměřením částky 68,3 mil. Kč, kterou byla Národní galerie povinna vrátit do státního rozpočtu. Jenom penále za neoprávněně použité státní dotace tehdy činilo 24,6 mil. Kč. Celkové účetní nedostatky přitom dosáhly závratné sumy přes 615 mil. Kč. Podstatnou část neoprávněně použitých prostředků představovala účelová dotace v celkové výši 44 mil. Kč, přidělená na provoz nově otevřeného Veletržního paláce, kterou však tehdejší vedení Národní galerie použilo přes veřejné protesty z velké části ve prospěch sbírky starého umění, řízené tenkrát Jiřím Fajtem.“