Marek Řezanka: Na nás záleží…

Než bychom se zajímali, co se vlastně děje, spokojíme se s nálepkou „líných Řeků, kteří nechtějí platit své dluhy“. Proč bychom se pídili po tom, že Řekové vůbec líní nejsou a že většina z nich žádné dluhy nenasekala, zato platit mají všichni – a poslušně a mlčky?

Jako projev solidarity s řeckými občany byla poměrně narychlo svolána demonstrace na 15. 7. 2015 na Jungmannovo náměstí v Praze.

Akci podpořila spolupořádala následující hnutí:

Doleva, Iniciativa Ne Rasismu!, Levá perspektiva, Mladí zelení a Socialistická Solidarita (SocSol).

Text výzvy byl následující:

„Přijďme vyjádřit solidaritu s řeckým lidem a protestovat proti postupu Trojky (Evropská centrální banka, Mezinárodní měnový fond a Evropská komise, respektive euroskupina), která donutila řeckou vládu ke kapitulaci. Podporujeme všechny, kteří boj proti devastujícím úsporným opatřením nevzdali a fandíme řeckým odborům, které v odpovědi na poslední vývoj vyhlásily generální stávku.

Trojka neboli Evropská komise, Evropská banka a Mezinárodní měnový fond nakonec docílili toho, že řecká vláda v čele se SYRIZou přistoupila na takzvaná "úsporná opatření", která jsou pro zemi a její občany devastující a přivádějí ji na pokraj ekonomického kolapsu. Právě jím bylo politickým představitelům Řecka vyhrožováno - a můžeme tak směle mluvit o aplikování finančního terorismu.

Jedni tento stav nazývají jasnou kapitulací SYRIZy, jiní pro změnu hovoří o převratu v režii Trojky. Ať již tyto události pojmenujeme jakkoli, jedno je jisté. Znamenají porážku pro všechny, kdo bojují proti politice "úsporných opatření" a za demokratické principy a jejich dodržování.

Zbývá nám v podstatě jediná možnost - přesunout boj do ulic a na pracoviště a zintenzivnit jej.Trojka naprosto bagatelizuje výsledky řeckého referenda, které řeklo ponižujícím podmínkám hodným kapitulace velmi zřetelné NE. V demokracii není možné opakovat referenda do té doby, až lidé zvolí "optimální variantu". Optimální z hlediska těch, kdo diktují. Tady už bylo překročeno vše myslitelné. Proto se obracíme na občany všech koutů světa, aby jejich hlas zazněl na náměstích a ulicích. Aby zazněl jasně a nahlas:

Ne znamená NE

NE takzvaným úsporným opatřením

NE kapitulaci

NE třetímu memorandu

ANO demokracii a občanskému vzepětí

Jedinou dělící čárou v Řecku a v solidaritě s jeho občany je nyní otázka:

Chcete bojovat, nebo se vzdát?

Kapitulaci nepovažujeme za řešení. Je třeba bojovat - za naše sociální práva.

Věříme, že se setkáme v ulicích a na náměstích...“

Na to, že akce byla svolána dva dny předem, se sešlo relativně dost lidí, třebaže přibližně sedm desítek občanů působí jako kapka v moři. Každá kapka ale může povzbudit. Zvláště, přidá-li se kapka ke kapce.

Proběhly určité finanční spekulace

Jednotliví řečníci poukázali na mnohé nepravdy a na schémata, která v souvislosti s neskutečným nátlakem na našeho jižního partnera kolují. Na to, že je zapotřebí identifikovat, kdo koho zadlužoval, k čemu promrhané finanční prostředky sloužily, kdo měl z těchto machinací zisk – a komu se vystavuje účet. Že zde proběhly určité finanční spekulace, do nichž většina Řeků neměla co mluvit, stejně jako se nemohla vyjádřit k výdajům na zbrojení, zatímco zbrojaři z různých zemí s Německem v čele si mnuly ruce.

Bylo zdůrazněno, že by značná část dluhu měla být řeckým občanům odpuštěna. Osobně si myslím, že by neměli platit nic. Nejsou to jejich dluhy.

Kritice byl též podroben velmi selektivní přístup těch, kteří určují, kdo dluží a kdo musí platit. Je zajímavé, že v případě, že se zadluží strategický partner, rozhodně na něho podobný nátlak jako na Řecko aplikován není.

Chodit na led s pány znamená riskovat vážné zlomeniny

Kritiku si vysloužili také představitelé SYRIZy, kteří uvěřili, že je možné najít společnou řeč s neoliberálními kruhy, až se jimi nechali oklamat. Jak by řekl Karel Havlíček Borovský, chodit na led s pány znamená riskovat vážné zlomeniny, pokud náhodou pán uklouzne. V krajním případě může jít i o zlámání vazu.

Ivan Bartoš, expředseda Pirátské strany, poukázal na nebezpečí přijetí takového zákona o referendu, které by ve svých důsledcích občanům svázalo ruce – a jejich práva nijak neposílilo.

Není totiž možné přehlížet, jak bylo zameteno s výsledky právoplatného řeckého referenda s vysokou účastí, kde se téměř dvě třetiny zúčastněných vyjádřily naprosto přesně, co chtějí.

U nás se potom po paskvilu z dílny K. Peake připravuje další podoba zákona o referendu, která přímo taxativně vyjmenovává případy, v nichž referendum použít nepůjde.

K tomuto tématu se dlouhodobě vyjadřuje Hnutí za Přímou Demokracii, které se distancuje od pseudozastánců tohoto nástroje (např. od T. Okamury či P. Kohouta) a které varuje právě před přijetím podoby zákona, který by práva občanů redukoval na minimum.

Zmíněné hnutí připravuje též text, jenž by formuloval podporu řeckým občanům.

Jeho znění by šlo shrnout následovně:

Řečtí občané,

chceme vyjádřit svoje zděšení ohledně situace, v níž jste se ocitli a chceme vyslovit svůj nesouhlas s obsahem i formou kroků, které jsou vůči Vám podnikány. Uvědomujeme si, že zažíváte ponížení a zklamání. My v Československu jsme něčím podobným prošli v srpnu 1968, kdy se žádné velmoci nehodil model demokratického socialismu a naši lidé přes všechno své nadšení zůstali zrazeni jak těmito velmocemi, tak svým politickým vedením, které ovšem bylo velmocemi tvrdě vydíráno. Ve Vašem případě se nejedná o spřátelené tanky, ale o banky a jejich nátlakovou politiku. Výsledek je ovšem podobný. Je hanebné, že se nenajde stát, který by Vás podpořil a pomohl Vám. Masivní privatizace Vašich klíčových podniků, zaškrcení školství, zdravotnictví a sociálního systému - to není pomoc, to je poroba, jaká se objevuje většinou v případě totální kapitulace.

Chceme, abyste věděli, že jsme s Vámi. Že si uvědomujeme, že neexistuje dělící čára mezi "Vy" a "My" – ale že jsme pouze My. Zítra můžeme prožívat totéž, co Vy dnes. Odporujme společně politice, která pošlapává výsledky svobodných voleb a referend. Nemůžeme tolerovat, aby někdo jiný než sami voliči určoval, kdo bude vládnout, a kdo nikoli. Projevili jste neskutečné nadšení a v referendu jste vyjádřili svou svobodnou vůli. Vůli většiny Vaší populace. Tato vůle ale není určitými mocenskými skupinami respektována. Můžeme tak směle hovořit o zašlapání základních demokratických principů. Takováto politika posílí toliko volání po „pevné ruce“ a nedemokratickém uspořádání. Zlatý úsvit již jistě čeká na svou příležitost. Takovémuto vývoji říkáme jasně své „Ne“. Nepřejeme si, aby Vaši zemi zachvátila podobná hnědá vlna, jakou můžeme s velkými obavami sledovat na Ukrajině. Požadujeme sociální smír, který měl být zkladním stavebním kamenem evropského integračního procesu. Na tento základ ovšem Unie zcela zapomněla. Rozbíjí ho na prach – a myslí si, že může přežít. Nemůže. My jsme Unie. Pokud ji budou tvořit a řídit nadnárodní společnosti a jejich snaha o maximalizaci zisku, nepřežije. Zkusme Unii společně vrátit její sociální, tedy demokratický rozměr. Pak snad máme společnou naději žít, a ne živořit.

Zajímejme se o podstatu problému

Chceme-li se vrátit k ideálům Evropské unie, neměli bychom zapomínat na dva nezbytné předpoklady její existence – na mír a sociální smír. Přidáváme-li se k mírové iniciativě, měli bychom zároveň trvat i na skutečné pomoci řeckým občanům.

Věřím, že v případě Řecka nepodlehneme masáži o „nezodpovědných líných závislácích, kteří nemají mít žádná rozhodovací práva“. Zajímejme se o podstatu problému, který je problémem sociálním. Je na čase, abychom se učili solidaritě – a abychom ji uměli nahlas projevit. Budeme-li tak činit vytrvale a trpělivě, náš hlas nezanikne. Záleží skutečně jenom na nás.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami