Jakub Janda je znám především jako velký kritik Ruska. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby jeho kritika byla podložena důkazy – a nebyla spíše ubohou ideologií.

Co vskutku není evidentní…

Jiří Schmied kupříkladu píše: „Think-tank sice nelže přímo, k odkazu na report OBSE přidává, že je evidentní, že jde o ruské jednotky vstupující na Ukrajinské území. Nic z toho OBSE netvrdí a dokonce ani z reportů OBSE nelze s jistotou tvrdit, že jde o jednotky ruské, natož že v té době vstoupily na území Ukrajiny z Ruska. Závěrem lze tedy tvrdit, že se think-tank Evropské hodnoty dopouští dezinformace poukazující na report OBSE s tvrzením obsahující slovo „evidentně“, i když to, co think-tank popisuje, evidentní není.“

Nezapomínejme, jakým způsobem se Janda vymezil vůči Miloši Zemanovi. To není objektivní kritika – to jsou spekulace, navíc popírající princip „presumpce neviny: „Téměř usnul u korunovačních klenotů, čímž se vysmál veškerým tradicím, ke kterým se český národ se svou systematickou ničenou historickou pamětí může odvolávat. Veřejně ponižoval respektovaného profesora literatury za jeho homosexualitu, kterou se akademik nebojí dávat veřejně najevo. Tím přímo a úmyslně povzbudil latentní xenofobii, kterou část společnosti cítí vůči všemu odlišnému. Cíleně uráží jednotlivé společensky důležité profese - novináře. Tím nezlepšuje jejich práci, ale cíleně likviduje důvěru lidí (nyní i s razancí úřadu hlavy státu) v důležitou součást demokratického systému - média.“ (Aktualizovaný seznam zločinů prezidenta Zemana na principech liberální demokracie a slušného vládnutí, janda.blog.ihned.cz, 2. 8. 2013).

V souladu s evropskými hodnotami…

Zástupce ředitele think tanku Evropské hodnoty, Jakub Janda, nevystupuje toliko sám za sebe. Má reprezentovat určité postoje – dokonce má v logu slovo „hodnoty“. Jistě, jednorázový mladický počin není něčím, co by ho dnes mělo ohrožovat. Ale je tu jedno neopomenutelné „ale“. Vyvstává zde otázka, zda člověk, který je ochoten účinkovat v pornosnímku, nebude ochoten snížit se i k pornu duševnímu.

Jak může Janda například psát o „výsměchu veškerým tradicím českého národa“, když nemá jediný důkaz, že by hlava státu byla opilá. Naopak, existují zde indicie, že má vážné zdravotní potíže spojené s motorikou. Skutečně je Jandův nekompromisní závěr na místě? A nakolik hodnověrně to zní od „kovaného obhájce evropských hodnot“, který má sám kostlivce ve skříni, jehož se nyní bude snažit bagatelizovat? Je vlastně jakýmsi samozvaným arbitrem morálky, jenž káže vodu, ale sudy jeho vínem přetékají.