Byla doba, kdy byl „nedotknutelným“ Marx, přitom takzvaní marxisté mnohdy z jeho díla nepřečetli nic či jen velmi málo. Teprve, když byla jeho modla svržena, se můžeme k jeho dílu opět smysluplně vracet.

Modly svrhávejme, učme se o lidech

Měli bychom si uvědomit, že zkoumáme-li dílo nějakého spisovatele, jiného umělce či humanitně založeného vědce, nevystačíme si s jednotnou charakteristikou. Takový člověk prochází většinou různými obdobími, která se od sebe výrazně odlišují. Rané období jeho tvorby pak vypadá zcela jinak než období pozdní.

V posledních měsících se hádáme o to, zda Ferdinand Peroutka selhal či neselhal. Tak ale otázka nestojí. Selháváme většinou všichni. Podstatné podle mě je nahlížet na každého komplexně – a nebránit se ho přijmout nejen s jeho plusy, ale i minusy.

Na obranu Peroutkovu přispěchala řada „obhájců“, kteří bojují za „zachování jeho neposkvrněnosti“. Tím mu ovšem škodí. Autor nežil proto, aby byl jednou nedotknutelným a zbožňovaným, ale aby se jeho myšlenky četly a lidé se nad nimi zamýšleli, navazovali na ně – a vedli s nimi polemiku.

Argumentuje se, že Peroutka psal v těžké době. Ano, psal. Ale jiná levicová inteligence již byla řadu led před tím pronásledována, někteří její příslušníci zaplatili i svým životem. Co by měli říkat oni?