A tak místo kritického bilancování můžeme v pražských ulicích očekávat demonstrace požadující odstoupení hlavy státu. Jako momentální důvod se našla slova, kterými popsal stávající podobu služebního zákona, překlad anglického termínu „pussy“ a připomenutí výraziva svého názorového bývalého protikandidáta.

Nechme tedy demonstranty demonstrovat – a věnujme se onomu bilancování, na něž zřejmě pro samou starost o slušnou mluvu českou nezbude čas. Ve své minulé stati jsem upozornil na určitý rámec, který můžeme při posuzování domácí scény posledního čtvrtstoletí pouze stěží odmyslit. Svět se nám proměnil, a to vcelku radikálně. Bohatství se akumulovalo mnohem více do mnohem méně rukou, novodobá Workshop of the World (Čína) předvedla, co je to státní kapitalismus bez sociálního smítka ve tváři, USA ztratily svůj vliv, kde jen mohly, což jim ovšem nebránilo ve vedení řady diskutabilních konfliktů, Evropská unie destabilizovala model welfare state, na němž byla její integrita založena – a Rusko – navzdory přání Západu, se nerozložilo. Spolu s Čínou naopak představuje hegemony současné fáze kapitalismu.

Tak dlouho jsme válčili „proti terorismu“, až se nám podařilo vytvořit skutečné teroristické hrozby. Čelíme přímo dunám nenávisti a fundamentalismu, které navála různá bombardování a udržování společností v nevzdělanosti, v předsudcích a v sociální bídě.

Ač máme prostředky na vymýcení hladomoru a zajištění vakcín proti různým epidemiím, tyto prostředky nikdy neuvolníme. Z podstaty věci. Zisky přece musí plynout do kapes nejmocnějších – potom ovšem nemůže být prioritou ani ekologie, ani lidské zdraví, ani světový mír.

Podíváme-li se blíže ke svému prahu, důvody k jásotu si najdeme pouze obtížně. Mohli bychom se vydat po pražských náměstích (čistě symbolicky, projít se můžeme po různých městech naší republiky) a na každém z nich připomenout, co se nepovedlo.