Motto (vlastní verše):

Opět se zabíjí – ve jménu boha
pro vyšší cíle vládne nízký pud
ztichl zpěv árií
doba je strohá
bude se střílet, nikde žádný stud
Černé se přebílí a prázdná slova
naplní fráze, jak je krásná smrt
Dnes jako před chvílí
jdeme se schovat
Mír bude scházet
Škrtá se, škrt, škrt
Zase se verbuje a do bubnů se bije
radši se neučí krvavá historie
pak lépe se s ní kroutí
Opět krok jednotně prý na dlažbě znít bude
ústa se umlčí – jen černá, černá všude
hned udá směry poutí

 Svět naruby

Omlouváme projevy fašismu a nacismu, abychom se mohli hrdě bít v prsa, jakými že to jsme antikomunisty. Stále ještě dodáváme, že jsme demokraty – ale málokdo si již pod tímto vágním pojmem vybaví něco konkrétního. Vzdáváme se totiž svých sociálních práv a rezignujeme na své svobody. Něco jako „lidská práva“ nás zajímá pouze tehdy, když to může posloužit zájmům nadnárodních korporací a jejich ziskům. Nelze se ovšem divit, že nějaká ochrana lidského zdraví, životního prostředí či práv zaměstnanců s těmito zájmy nesouzní.

Pliveme po Fučíkovi, Benešovi či Dubčekovi (ani ten Kriegel se nám nehodí). Zato jsme ochotni klanět se bratrům Mašínům, Banderovi či Pinochetovi.

Jako bychom neměli předky, kteří žili ve strachu, kdy do jejich bytu vtrhne gestapo, zda je nevyhodí z práce – či v horším případě, zda neskončí v plynové komoře.

O své historii se pro jistotu neučíme. Natož o historii za našimi humny. Jedině tak je možné, že můžeme obhajovat někoho, kdo je zodpovědný za hromadné vraždění, za likvidaci žen a dětí, za zmařené a poznamenané životy – a to v masovém měřítku.

Slyšíme, že je možné takovéto zločiny obhajovat, pokud byly páchány ve „vyšším zájmu“ (například v boji za nezávislost země). Dovolím si poznamenat, že pokud by měla být nezávislost budována na takových základech, jakými jsou zabíjení žen a dětí, nikdy nezávislostí nebude.

Donekonečna opakujeme – jak modlitbičku – frázi, že Ukrajina byla napadena Ruskem - a že fašistické tendence jsou pouze v hlavách ruských agitátorů. K jasným a zřetelným rysům a projevům fašizace společnosti na Ukrajině jsme slepí a hluší.

Kdo poukáže na fakta, je označen za lháře a agenta „druhé strany“.

Prosazování jediného správného názoru vydáváme za debatu – a diskusi nepřipouštíme.

Hodnoty, na nichž má naše společnost stát, jsou zprofanované – a nejspíš v ně již vůbec nevěříme. Neboť je těžké věřit v něco, co za sebou vláčí nesnesitelné břímě dvojích metrů.