Přitom bych čekal, že poté, kdy USA naprosto neomluvitelně napadly suverénní zemi (Irák) na základě falešných zpráv a podvržených důkazů, budou média i politici požadovat zejména důsledné prošetření událostí, k nimž v Sýrii došlo. Použil Asad chemické zbraně, nebo je nepoužil?
Pokud totiž nepočítáme s možností, že B. Asad v době, kdy mu D. Trump poplácával po rameni, zatoužil ukázat svou krvavou tvář, měli bychom se ptát, kdo mohl mít z útoku prospěch?
Nebo snad nechceme postupovat tak, že nejprve je třeba zločin objasnit – a teprve s dostatkem důkazů v kapse soudit? Faktem je, že bohužel až příliš často se na mezinárodní scéně nešetří – a rovnou střílí.
Mrtví sem, mrtví tam.
Válka za humny, alternativa nikde…
Teprve čas (a nebude to dlouho trvat) ukáže, zda se D. Trump již naplno stal loutkou kruhů, které tlačily v prezidentské kampani H. Clintonovou, nebo zda usiluje o politiku, kdy se obrazně vlk nažere (tedy kruhy, které do něho neustále tepou), a koza zůstane celá (zájem na udržení kooperace s Ruskem). Zatím ale jsme svědky pokračování agresivní politiky USA vůči Sýrii. Pokračování politiky, která může celý svět utopit v krvi světové války.
Po americkém zásahu jsou zde mrtví, které ale nikdo nepočítá – a nejméně ti, kdo se před lidmi ohánějí humanismem (ovšem bohužel jenom jako fíkovým listem), aby tleskali vojenským zásahům.
V každém případě bychom však bezprecedentním bombardováním Sýrie měli být zděšeni. Nejprve se totiž střílí – a teprve potom se mluví neurčitě o nějakém vyšetřování. Něco takového by mělo být naprosto nepřípustné. Mluvit totiž v tomto kontextu o jakýchkoli západních hodnotách je směšné.
Ti, kdo by namítali, že by snad bylo lepší volit H. Clintonovou, by si měli uvědomit, že ona by Sýrii napadla v každém případě: https://www.almasdarnews.com/article/breaking-hillary-clinton-calls-destruction-syrian-air-force/. Ukazuje se tak, že americké volby alternativu nenabízely. Jen establishment na straně jedné – a zdá se, že i druhé. Alternativa, pokud by existovala, by se do médií patrně vůbec nedostala.
Rychlá reakce bez důkazů je fajn?
Všimněme si, jak na americké bombardování reagoval český premiér, který se často a rád odkazuje na humanismus a takzvané evropské hodnoty: „Použití chemických zbraní je nepřijatelný zločin. Doufejme, že rychlá reakce prezidenta Trumpa pomůže k tomu, aby se už v Sýrii chemické útoky neopakovaly.“
Zajímalo by mě, kde premiér Sobotka bere jistotu, že se útoky chemickými zbraněmi nebudou opakovat, když dosud neví, kdo ty zbraně použil, neboť vyšetřování neproběhlo. Toliko soud. Znamená to tedy, že humanismem míní popravy bez soudu? Nazývá tedy evropskou hodnotou lynč na základě emocí? Zabíjení bez soudu není pro pana Sobotku nepřijatelným zločinem? A to má být příklad pro nás ostatní? Proto ho snad máme na podzim volit?
Je pro mě až úděsné sledovat, k čemu se simulakra obhajoby humanismu hlásí. Prezidenta Trumpa ocení v případě, kdy by ho měli silně kritizovat. Ale možná již najdou způsob, jak syrským obětem vysvětlit, že přes nějaké ty bombičky zůstává naše náruč pro ně otevřená.
Této role by se mohl zhostit například politolog, pedagog a ideolog TOP09 v jedné osobě, Marek Ženíšek.
Také on vzal evidentně pana Trumpa na milost: „Dlouhodobě nesdílím názor, že podporou diktátora v Sýrii můžeme v tomto konkrétním případě něčemu prospět a něco vyřešit.“
Do řady podporovatelů bombardování bez šetření se zapojil též český ministr obrany, Martin Stropnický, a to prohlášením: „Ta tragická událost s víc než stovkou mrtvých a zhruba čtyřmi stovkami lidí ohrožených na životech, to je mezinárodní zločin a útok takové brutality, že tu odpověď nepovažuji za žádným způsobem přemrštěnou." Ani slůvkem nepřipustil možnost, že za chemickým útokem stál někdo úplně jiný než Asad. Martin Stropnický podle vlastních slov zvažuje kandidaturu na hlavu státu (Přičemž to zatím vypadá, že v tomto konání nemá podporu A. Babiše).
Otázka přímo zásadní
V kontrastu k obdivovatelům zabíjení bez důkazů působí výrok M. Zemana: „Otázka spočívá v tom, zda nesporný zločin, jakým je útok chemickými zbraněmi, byl skutečně organizován ze základny syrského letectva.“ Lapidární, srozumitelné, jasné. Přesto se však zdá, že „obránci demokracie a lidských práv“ si podobnou otázku nekladou.
Naopak, lidé jako pánové Horáček či Drahoš dokážou jediné – škatulkovat pana Zemana jako prokremelského agenta. Ani jednomu z nich nedošlo, že požadavek na objasnění zločinu před tím, než je někdo za tento zločin odsouzen a případně popraven, je jednou ze základních zásad demokracie.
Je vskutku neuvěřitelné, pro kolik jedinců, kteří by ještě včera D. Trumpa označili za fašistu a nebezpečného šílence, stačí, aby dotyčný bez důkazů bombardoval „správný cíl“ – a již je zván „do rodiny“ a je mu gratulováno.
Domnívám se, že naši čelní představitelé nemohli o své koncepci evropských či západních hodnot prozradit více.
Česká televize „nezklame“…
Jako podtržení výše komentovaného dodávám ukázku jasné manipulace ze strany České televize.
Teodor Marjanović se místo analytického rozboru situace v Sýrii jal posluchače ideologicky masírovat (Viz http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/2083563-trump-dal-jasny-vzkaz-autokrate-uz-si-nemohou-dovolit-cokoliv-rika-marjanovic).
Naprosto scestný byl jeho emotivní výlev, že prý Rusko na rozdíl od USA podporuje ty nejhorší režimy a sleduje pouze své sobecké mocenské zájmy (USA tedy ne?). Zřejmě zapomněl, koho v minulosti podporovaly USA (např. Tálibán). Konec konců, mohl zmínit působení H. Clintonové v Hondurasu.
Co však považuji za nejhorší, že z veřejnoprávní televize zaznělo, že potřeba prošetřit, kdo vlastně v Sýrii útočil (zvláště v regionu, který je velmi nepřehledný), je „zlou a ubohou konspirací“ (Jako je prý konspirací ostřelování Markele, jež bylo sice připsáno Srbům, ale důkazy pro tuto verzi příběhu nehovořily. Hledáním důkazů se ovšem pan Marjanović neobtěžuje.). Na vlastní oči jsme mohli sledovat spin doctoring (tedy veřejnou manipulaci) jako z čítanky.
Pan Marjanović se údajně stydí za prezidenta Zemana, že si dovolil požadovat důkazy a vyšetřování. Moderátorka mu celou dobu sloužila pouze jako nadšená posluchačka, a žádným nepříjemným dotazem, který by směřoval k faktům, ho nepočastovala.
Neměli bychom vytvářet škatulky typu „hodný Západ“ a „zlý Východ“. Takovéto vidění světa aplikuje například J. Pehe, který se nás zdánlivě nevinně ptá: „Je ovšem také pravda, že Sadám Husajn opakovaně porušoval rezoluce RB OSN, vraždil po tisících svoje odpůrce a použil chemické zbraně proti iráckým Kurdům. Byl to dostatečný důvod k vojenskému zásahu, nebo ne?“
Samozřejmě že nebyl. Operace Anfál proběhla v osmdesátých letech během studené války, konkrétně v rámci íránsko-iráckého konfliktu – a USA tehdy podporovaly Irák (zřejmě z těch nejušlechtilejších pohnutek, že, pane Marjanovići?). V době napadení této země Husajn hrozbu pro okolní svět nepředstavoval.
S ničím podobným ovšem pan Marjanović ze strany moderátorky konfrontován nebyl. Jak si pak ale má divák, jenž nemá povědomí o historii na Blízkém a Středním Východě, utvořit co nejpravdivější obraz tamního dění?
Česká televize opakovaně rezignovala na zjišťování faktů – a dala přednost ideologické agitaci. A to v době, kdy celosvětové napětí lze krájet – a dynamika chaosu a honu do světového konfliktu nabírá na nejděsivějších obrátkách.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
