Přitom bych čekal, že poté, kdy USA naprosto neomluvitelně napadly suverénní zemi (Irák) na základě falešných zpráv a podvržených důkazů, budou média i politici požadovat zejména důsledné prošetření událostí, k nimž v Sýrii došlo. Použil Asad chemické zbraně, nebo je nepoužil?

Pokud totiž nepočítáme s možností, že B. Asad v době, kdy mu D. Trump poplácával po rameni, zatoužil ukázat svou krvavou tvář, měli bychom se ptát, kdo mohl mít z útoku prospěch? 

Nebo snad nechceme postupovat tak, že nejprve je třeba zločin objasnit – a teprve s dostatkem důkazů v kapse soudit? Faktem je, že bohužel až příliš často se na mezinárodní scéně nešetří – a rovnou střílí.

Mrtví sem, mrtví tam.

Válka za humny, alternativa nikde…

Teprve čas (a nebude to dlouho trvat) ukáže, zda se D. Trump již naplno stal loutkou kruhů, které tlačily v prezidentské kampani H. Clintonovou, nebo zda usiluje o politiku, kdy se obrazně vlk nažere (tedy kruhy, které do něho neustále tepou), a koza zůstane celá (zájem na udržení kooperace s Ruskem). Zatím ale jsme svědky pokračování agresivní politiky USA vůči Sýrii. Pokračování politiky, která může celý svět utopit v krvi světové války.