Volební výsledky v Řecku jsou v Evropě přijímány různě. Zejména neoliberální kruhy dávají zřetelně najevo své zklamání a znechucení. Slyšíme, jaký že je ten Tsipras komunista a radikál, populista a demagog. Prý slibuje nemožné a chová se nezodpovědně. Je mu předhazována neslušnost, neboť prý nechce platit dluhy.

A každý čestný zodpovědný člověk přece své dluhy platí. Právě tady ale vyvstává jádro pudla – či, jak by řekli jiní – zde je zakopán pes.

Debata totiž není založena na otázce, zda dluhy platit či neplatit, ale podstatou problému je fakt, kdo koho zadlužil – a komu byl následně předložen účet. Syriza poukazuje na fakt, že zbrojařské koncerny, vládnoucí kruhy a spekulanti, jež ke katastrofální situaci výrazně přispěli, jaksi nejdou v čele průvodu těch, kdo mají krvavě platit. Účet byl sice vystaven, ovšem ten, kdo se na něj nyní skládá, není tím, kdo hodoval a popíjel.

Šéfka Mezinárodního měnového fondu, Christiane Lagardeová, již zvedla varovný ukazováček: „V eurozóně existují vnitřní pravidla, která se musí dodržovat.

Nemůžeme vytvářet zvláštní kategorie pro takovou nebo onakou zemi.“