Michal Horáček nejprve prohlašoval, že se bude snažit přesvědčit potenciální voliče M. Zemana, že i pro ně může být alternativou. Také proto se patrně nehlásil k tzv. Kroměřížské výzvě, která hledala „Antizemana“, a v jejíž anketě patří panu Horáčkovi přední příčka. Od cílení na možné Zemanovy voliče ale již pan Horáček zjevně upustil.

Vystavuje účet – a sám již pije na sekyru?

Celkově lze říci, že stačil udělat ve své kampani již několik hrubých chyb. Za první lze považovat přepálený start. Pomyslné kalhoty stahoval, když po nějakém brodu nebylo ani památky. Teď teprve se začne rýsovat, kdo skutečně bude o Hrad usilovat – a s čí podporou (ne)bude moci počítat.

Za druhé si zjevně nevyjasnil, koho hodlá vlastně oslovit – a tak se stává nedůvěryhodným pro různé skupiny voličů (podle všeho nepřesvědčí ani příznivce M. Zemana, ale ani K. Schwarzenberga, že on by byl vhodnějším kandidátem).

Za třetí stačil urazit jak M. Zemana, tak K. Schwarzenberga.

Michal „já já já“ Horáček

Michal Horáček se ve své dosavadní kampani ani tak neprezentuje nějakými nosnými idejemi, jako propagací sebe sama. Víme již například, že má doma knih, jako mnich, co nevěděl, co je v nich. Ve stejném duchu se pak vymezil vůči panu Schwarzenbergovi: „Umím jazyky, mám vzdělání a mám za sebou nějaké v Česku dobře známé dílo. Nic z toho Karel Schwarzenberg za sebou nemá“ (Viz). Všimněme si Horáčkovy rétoriky, která se nesoustředí na ideový střet, ale na údajné vlastní přednosti. To samé Horáček předvedl, když kritizoval M. Zemana: „Co paměť sahá, Miloš Zeman nikdy skutečně nepracoval. On nemá s normálním člověkem vůbec nic společného. To je kariérní politik, který si nechal všechno platit a jehož ekonomická doktrína se dá shrnout do jediné věty: Však on to někdo zaplatí“ (ZDE).