Není to zase tak dávno, kdy se v mainstreamu „taktně“ pomlčelo o výročí 15. 3. Stejně řada studentů vycházejících ze středních (někdy i vysokých) škol netuší, co že by si měli připomínat. Tak proč se vzrušovat? Jedná se přitom o datum, na něž bychom zapomínat vskutku neměli.

Jak moc jsme si připomněli datum 20. 3. 2003 a Operaci Irácká svoboda? Máme snad pocit, že zhroucený stát se ztracenou společností a půdou pro nejhorší formy terorismu je úspěchem prosazování „našich západních hodnot“? Získali tamní lidé důstojnost? Jsou svobodní? A je svět bezpečnější?

Devatenáctý březen (tentokrát roku 2011) se pro změnu nese ve znamení vstupu francouzských bojových letadel do vzdušného prostoru Libye. Následovaly síly Velké Británie, Španělska, Itálie, Belgie, Spojených států amerických, Kanady i některých arabských zemí. Další zhroucený stát, další ztracené generace lidí. Hlavně veďme debaty o tom, jak ty nenáviděné prchající bombardovat hned při vyplutí, abychom se na ně nemuseli koukat u našich břehů…

Ještě nestačil utichnout potlesk některých zastánců amerického konvoje nepokrytě demonstrujícího sílu – a již tu máme plán na rozmístění těžké vojenské techniky v zemích Východní Evropy. Může ho snad někdo považovat za mírové gesto?

O hnutích, která poukazují na stupňování neopodstatněné protiruské agrese, panuje v mediálním prostoru povážlivé ticho po pěšině. I proto jsem na adresu radact@ceskatelevize.cz opakovaně poslal dotaz (i se svými údaji), zda „naše veřejnoprávní“ médium uvažuje o přiblížení československé výzvy Společně za mír veřejnosti. Můj text je následující: